25 C 397/2020-15 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částek [částka] a [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobce tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalované], a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela se spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dále jen („ původní věřitel“). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, soud ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dále jen („ původní věřitel“), postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum], který byl podán k doručení poštou téhož dne, jak je patrné z podacího archu. Na základě obsahu listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož původní věřitel na základě uzavřené Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] dodával žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Za období [datum] do [datum] byla žalované fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována (po odečtení přijatých plateb ve výši [částka]) částka v celkové výši [částka]. Žalovaná uhradila žalobci částku [částka], pročež tak aktuální dluh na faktuře [číslo] činí [částka]. Za období [datum] do [datum] byla žalované fakturou [číslo] se splatností do [datum] vyúčtována částka ve výši [částka]. Žalovaná tak k dnešnímu dni dluží žalobci částku [částka], kterou neuhradila ani přes předžalobní výzvu zaslanou jí žalobcem ze dne [datum]. Uplatněné nároky jsou po právní stránce nároky na zaplacení ceny za elektřinu, které se opírají o ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobce podle ustanovení § 1970 o.z. též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že nárok žalobce na úhradu žalované částky je dán, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce [částka], představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 14b odst. 1 bod 1., odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za 3 úkony právní služby po [částka], obojí zvýšeno o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou [částka], celkem tedy [částka]. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.