8 C 325/2021-181 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného podepsanému soudu dne 13.9.2021 domáhala vydání rozhodnutí, aby jí žalovaný zaplatil celkem částku 7 950 Kč s přísl. s tím, že je vlastníkem vozidla [značka automobilu] [jméno], [registrační značka], [VIN kód] evidované v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 13.3.2020 do 30.5.2020, tedy po dobu 79 dnů k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. U téhož vozidla bylo zjištěno, že v dalším období, a to 31.5.2020 do 810.2020, tedy po dobu 131 dnů k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Za prvou dobu činí výše příspěvku za 79 nepojištěných dnů, kdy se jedná o osobní vozidlo nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 a výše příspěvku je 35 Kč, činí příspěvek 2 765 Kč. Za druhé období činí příspěvek 4 585 Kč. Za každé nepojištěné období žalobkyně dále požadovala částku 300 Kč jako poplatek za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně dále uvedla, že podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti vychází z ust. § 4 odst. 1 a při zjišťování údajů o vozidlech, neexistenci pojištění vychází z předepsaného procesu upravené § 15 odst. 1-3 téhož zákona. 2. Ve věci bylo rozhodnuto ve zkráceném řízení platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný odpor a vyjádřil se, nárok neuznal a uvedl, že v předmětném období a ani v žádném jiném období nebyl vlastníkem předmětného vozidla a navrhl, aby soud učinil dotaz na registr vozidel, ze kterého bude zřejmé, kdo bude vlastníkem vozidla. 3. Z výpisu z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód] byl v době od 13.3.2020 do 8.10.2020 evidován [celé jméno svědka], [datum narození], bytem [obec] (čl. 11). Dalším dotazem na registr silničních vozidel bylo zjištěno, že i po 8.10.2020 je [celé jméno svědka] evidován jako vlastník tohoto vozidla a provozovatel dalších vozidel, a to [registrační značka] a [registrační značka]. 4. Žalobkyně teprve po podání odporu žalovaným a jeho kvalifikovaném vyjádření předložila soudu kopii kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako kupujícím a [celé jméno svědka] jako prodávajícím dne 29.2.2020 (čl. 17), které jí měl předložil vlastník vozidla [celé jméno svědka]. 5. K prvému jednání ve věci samé soud předvolal účastníky a svědka [celé jméno svědka], bylo však zjištěno, že tato osoba dne 22.2.2021 zemřela. Soud proto učinil dotaz na pozůstalé osoby a při ústním jednání dne 21.1.2022 byla vyslechnuta svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně], dcera zemřelého [celé jméno svědka], která soudu předložila dva originály kupních smluv, které měly být uzavřeny jejím otcem a žalovaným a které se týkaly prodeje vozidla (čl. 42 a 45 spisu). 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [právnická osoba] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle ust. § 4 odst. 2 písm. a) téhož zákon při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla. 8. Podle téhož zákona ust. § 1 odst. 1 zákon zpracovává příslušné předpisy evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“). Podle ust. § 2 písm. a) tohoto zákona nestanoví-.li tento zákon jinak, musí mít v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky pro provoz vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněno po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyřazené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené. 9. Protože žalovaný stále zpochybňoval podpis na kupních smlouvách předložených svědkyní, byl ve věci vypracován znalecký posudek, když znalkyně [celé jméno znalkyně] ve znaleckém posudku [číslo] ze dne 26.6.2022 uvedla, že podpisy žalovaného na obou vyhotoveních kupní smlouvy ze dne 29.2.2020 nejsou pravé podpisy pisatele, na jehož jméno znějí a jehož srovnávací materiál byl předložen k porovnání, tedy [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 10. Ačkoliv bylo jednoznačně prokázáno, že v registru vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] je stále zapsán [celé jméno svědka], žalobkyně stále setrvala na tom, že povinnost zaplatit příspěvek v případě nepojištěného vozidla stíhá žalovaného. Žalovaný však vyvrátil jednoznačně právní domněnku, kterou založila žalobkyně, že žalovaný koupil vozidlo [značka automobilu] [jméno] od [celé jméno svědka] na základě kupní smlouvy ze dne 29.2.2020. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný nikdy tuto kupní smlouvu nepodepsal, nikdy se tedy nestal vlastníkem předmětného vozidla. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že žalovaný teprve až v průběhu řízení podal trestní oznámení na neznámou osobu, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zasílala [celé jméno svědka] upomínky k zaplacení příspěvku a teprve až po jejich doručení [celé jméno svědka] předložil žalobkyni kopii kupní smlouvy. Před doručením upomínek od žalobkyně nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti. K tomu soud konstatuje, že tzv. povinné ručení nezaniká automaticky prodejem vozidla, ale až oznámením změny vlastníka předmětné pojišťovně; pokud by zemřelý [celé jméno svědka] skutečně vozidlo prodal žalovanému a byla by uzavřena platná smlouva, při prodeji vozidla měl zemřelý respektovat ust. § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kdy do deseti pracovních dnů by měl podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru. To však [celé jméno svědka] neučinil, neučinil to nikdy až do tzv. prodeje vozidla, k němuž fakticky nikdy nedošlo. Žalobkyně tedy nebyla úspěšná, nebyla vyvrácena domněnka stanovená zákonem, a žalobkyně stále na žalobě setrvala, i když pasivně legitimována je osoba zapsaná v registru jako vlastník vozidla (§4 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb.) Žaloba byla proto zamítnuta v plném rozsahu. 11. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, žalovaný byl zcela úspěšný a přísluší mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení. Soud se neztotožňuje s vyjádřením žalobkyně, že v případě, pokud by žalovaný byl úspěšný, bylo by spravedlivé z hlediska proporcionality, aby žalobkyně neměla nést náklady řízení. V daném případě tomu tak není, neboť žalobkyně nerespektovala povinnost stanovenou jí zákonem § 4 odst. 2, a to vymáhat příspěvek na osobě, která je zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel i za situace, že jí tato osoba předložila kupní smlouvu, pokud prodávající, tedy osoba zapsaná v registru vozidel si sama neohlídala a nezajistila změnu zápisu vlastníka vozidla v registru vozidel. Za této sitauce soud úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení zcela. 12. Žalovaný složil zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 15 000 Kč, z jeho zálohy bylo vyplaceno znalečné ve výši 14 933 Kč, proto soud rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému tyto uhrazené náklady, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 13. Soud zároveň podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovanému odměnu za právní služby, které mu poskytl advokát. Jeho odměna byla stanovená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. podle § 7 bod 4., kdy odměna za jeden úkon, kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí á 1 500 Kč. Advokátka žalovaného účtovala devět úkonů právní služby á 1 500 Kč, soud ji přiznal jenom účelně vynaložené náklady spočívající v šesti úkonech právní služby, a to: 1) příprava a převzetí zastoupení, 2) sepis odporu a vyjádření proti EPR, 3) účast u jednání dne 21.1.2022, 4) účast u jednání dne 30.3.2022, 5) sepis vyjádření z 29.7.2022, 6) účast u jednání dne 26.8.2022. Soud nepřiznal účtované úkony za sepis vyjádření dne 19.1.2022, 25.1.2022 a 4.3.2022, neboť se nejedná o účelně vynaložené úkony vztahující se k předmětu věci. Dále soud přiznal advokátce šest režijních paušálů á 300 Kč; součet představuje 10 800 Kč a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty činí 2 268 Kč. Celková náhrada podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kterou je povinna zaplatit žalobkyně k rukám advokátky [titul] [příjmení] dle § 149 ods.t 1 o.s.ř. činí 13 068 Kč. 14. Posledním výrokem bylo rozhodnuto o tom, že se žalovanému nevyčerpaná část z jím složené zálohy (15 000Kč) ve výši 67 Kč vrací, když ze zálohy bylo hrazeno znalečné ve výši 14 933Kč.