11 C 30/2023-45 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 500 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17.1.2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání. Právní zástupce se z jednání omluvil, žalovaná se nedostavila. Soud sdělil obsah žaloby a konstatoval, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila. Soud provedl důkazy smlouvou o spotřebitelském úvěru, dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13.8.2022, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami. Soud si vyžádal zprávu od [právnická osoba], která potvrdila, že žalovaná byla v rozhodné době vlastníkem předmětného účtu a že dne 17.1.2020 byla na účet připsána částka ve výši 10 000 Kč. Při dalším jednání soud tuto zprávu provedl soud jako důkaz. 3. Soud v řízení nemá za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soudu byl předložen pouze obecný formulář smlouvy bez podpisů stran, ze kterého nelze dojít k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Shodně pak soud nemá v řízení za prokázané, že mezi účastníky byl uzavřen dodatek ke smlouvě, když žalobkyní předložená listina je pouze textem smlouvy, jakýkoli podpis žalované absentuje. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 31.8.2023 pak soud má za potvrzené, že dne 17.1.2020 byla na účet žalované právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], zaslána částka ve výši 10 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci nic neuhradila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná toto tvrzení žádným způsobem nerozporovala, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovanou smlouvou ze dne 21.7.2022 na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2022 převedla pohledávku na žalobkyni. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.7.2022 a ze dne 22.7.2022. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13.8.2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do tří dnů. 4. Soud ve věci došel k závěru, že žalovaná má povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč a to ke dni, kdy byla o vydání této částky žalobkyní požádána. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z této částky ode dne 18.8.2022 do zaplacení. V části týkající se poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 500 Kč za dobu od 26. 5. 2020 do 17. 8. 2022 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 2 500 Kč za dobu od 18. 8. 2022 do zaplacení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 60 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby před podáním návrhu po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 351 Kč.