25 C 191/2022-37 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce podal u Okresního soudu Plzeň-jih dne 16. 11. 2022 žalobu, kterou se domáhal určení, že od 1. července 2021 není žalobce provozovatelem ani vlastníkem [značka automobilu], r. z. 9U0 [číslo], VIN: [anonymizováno] a dále že žalovaná je povinna ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku požádat o změnu zápisu vlastníka vozidla [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo], VIN: [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1. července 2021 uzavřel žalobce s žalovanou kupní smlouvu na ojetý [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno]. V rámci této smlouvy se žalovaná stala vlastníkem tohoto vozidla a zavázala se, že do sedmi dní provede veškeré nezbytné kroky k přeregistraci vozidla v příslušných registrech na svou osobu. Žalobce žalované poskytl veškerou součinnost k tomu, aby žalovaná dostála své předem vzájemně domluvené povinnosti přepsat vlastnictví k předmětnému vozidlu v registru silničních vozidel na svou osobu, žalovaná tuto povinnost nesplnila a naopak vozidlo do dnešního dne pravděpodobně ani řádně nepojistila. V důsledku pasivity žalované, která je v rozporu s dohodou mezi ní a žalobcem, se žalobce dostal do situace, kdy by jako nepřepsaný provozovatel vozidla nesl odpovědnost za počínání osob, které řídí vozidlo a dopouštějí se s ním přestupků na úseku dopravy. Žalobce jako provozovatel předmětného vozidla by pak byl povinen všechna protiprávní jednání řešit, případně reagovat na sankce za jejich spáchání. Žalobce byl tedy nucen vzít si právního zástupce a žalované byla zaslána výzva k provedení její povinnosti s poskytnutou lhůtou sedmi dní. Žalovaná však přesto ani ke dni podání žaloby své povinnosti nedostála, kdy neprojevila ani minimální snahu danou záležitost řešit, tedy ani žalobce, ani právního zástupce žalobce v dané věci nekontaktovala, a nesnažila se ani žádným způsobem domluvit a i předžalobní výzva zůstala fakticky bez odezvy. Jediné, co bylo ze strany žalované žalobci zasláno, je kupní smlouva, z níž je patrné, že žalovaná dne 6. července 2021 předmětné vozidlo prodala panu [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesjednala nápravu, byl žalovaný nucen obrátit se na soud a k žalobě připojil listinné důkazy. 2. Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila, ale k soudnímu jednání dne 8. 2. 2023 se osobně dostavila. Žalobce při ústním jednání trval na podané žalobě a bod 1 žaloby upřesnil v petitu tak, že tento má znít, že od 1. července 2021 je vlastníkem a provozovatelem vozidla žalovaná. Jinak nadále zůstává petit shodný. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že od žalobce koupila vozidlo [anonymizováno], kdy reagovala na inzerát, asi na [webová stránka]. Následně dojela do [obec], kde podepsala smlouvu, převzala vozidlo a odjela s ním do [obec]. Vozidlo poté neprošlo STK kvůli emisím a z tohoto důvodu vozidlo sama prodala [jméno] [příjmení], na kterého ale následně ztratila telefonní kontakt, a proto jej nemohla vyzvat tomu, aby dostál svému slibu a vozidlo převedl. Žalovaná dále popsala, že výzvu před podáním žaloby obdržela, ale vozidlo nemohla převést, protože auto předala včetně všech dokladů. Žalovaná také konstatovala, že není pravdou, že s žalobcem nekomunikovala, zaplatila rovněž pokuty, které se vozidla týkaly. 3. Na jednání soudu byly provedeny listinné důkazy. 4. Z písemně uzavřené kupní smlouvy ze dne 11. 7. 2021 mezi žalobcem a žalovanou soud zjistil, že jejím předmětem byl prodej vozidla, které je předmětem žaloby. Z této smlouvy je rovněž patrné ujednání, že kupující – žalovaná se zavazuje do sedmi dní převést vozidlo na svojí osobu. K podpisu kupní smlouvy oběma účastníky došlo dne 1. 7. 2021. Dne 10. 10. [číslo] požádal žalobce [stát. instituce] o sdělení informací k předmětnému vozidlu, aby mohl učinit další patřičné kroky. Dne 31. 10. 2022 bylo žalobci [stát. instituce] sděleno, že jako vlastník/provozovatel uvedeného vozidla je i nadále žalobce. Výzvou k učinění nápravy a k náhradě způsobené škody bylo prokázáno tvrzení žalobce, že žalované zaslal předžalobní výzvu ze dne 27. 4. 2022 k učinění nápravy spočívající v zařízení přepisu vozidla na osobu žalované a k nahrazení veškeré finanční škody. Žalované byla poskytnuta sedmidenní lhůta k nápravě od doručení výzvy. Výzva byla žalované dle dodejky doručena dne 28. 4. 2022 Kupní smlouva ze dne 6. 7. 2021 prokazuje, že žalovaná prodala předmětné vozidlo [anonymizováno] kupujícímu [jméno] [příjmení], [datum narození]. 5. Soud vzal z provedených důkazů za prokázané, že žalobce prodal předmětné vozidlo žalované a vlastnicky mělo být vozidlo převedeno na žalovanou. Z provedených důkazů jasně vyplynulo, že k přepisu vozidla na žalovanou ze zavázala sama žalovaná, která takto však neučinila. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla, či nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Za situace, že žalovaná jako nový vlastník vozidla prokazatelně vozidlo měla ve svém vlastnictví, o čemž svědčí kupní smlouva, neučinila kroky k tomu, aby vozidlo bylo převedeno právě na její osobu jako nového majitele vozidla. Žalovanou z tohoto ani nevyvazuje její následný prodej vozidla dalšímu kupujícímu. Nejprve mělo dojít k přepisu vozidla na žalovanou a následně až k dalšímu prodeji vozidla. Žalobce neodpovídá za jednání žalované a její další kroky, které s vozidlem provedla. Žalobce proto podal žalobu, že žalovaná je výlučným vlastníkem předmětného silničního vozidla, neboť závazky plynoucí z nepřepisu vozidla jdou stále za žalobcem, a to i přesto, že již vlastníkem vozidla není. To, že již není fakticky vlastníkem vozidla žalovaná, když vozidlo prodala panu [jméno] [příjmení], bude již v řešení žalované. 6. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se s právním názorem žalobce, že má na určovací žalobě naléhavý právní zájem, ztotožnil. Soud proto podané žalobě vyhověl, když určil, že žalovaná je vlastníkem daného vozidla od 1. července 2021, tedy od doby, kdy byla podepsána kupní smlouva. Dále byla žalované uložena povinnost ve lhůtě 7 dní od právní moci rozsudku požádat o změnu zápisu vlastníka vozidla. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 051 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a jednoho úkonu v poloviční výši (předžalobní výzva) § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 950 Kč ve výši 2 089,50 Kč. Soud se dále zabýval otázkou cestovních výdajů a promeškaného času. Právní zástupce žalobce požadoval proplatit na cestovném celkem částku 1 155 Kč. Po přepočtení cestovného, došel soud k závěru, že za cestovné náleží právnímu zástupci žalobce částka 1 099 Kč, která představuje cestu ze dne 8. 2. 2023 na trase [obec] - [obec] a zpět, která byla uskutečněna za účelem jednání soudu v této věci. Cesta byla dlouhá celkem 140 kilometrů. Soud se při výpočtu řídil [jméno] [příjmení] 2017 při spotřebě 6 litrů na 100 kilometrů při ceně nafty 44,10 Kč. Sazba za 1 kilometr činila 2,65 Kč a paušální náhrada za 1 kilometr 5,20 Kč, kdy celkem částka za 1 kilometr činí 7,85 Kč. Celková částka za uvedenou cestu tedy činí 1 099 Kč. S tím souvisí i náklady za promeškaný čas. Vzhledem k tomu, že výlohy za promeškaný čas činí 100 Kč za každou započatou ½ hodinu dle § 14 odst. 3 a. t., byly vzhledem k cestovnému přiznány celkem 4 započaté ½ hodiny, tedy celkem 400 Kč za promeškaný čas. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.