6 C 215/2022-27 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Manžel podal dne 27.6.2022 návrh na rozvod manželství účastníků. Odůvodnil jej především tím, že společné manželské soužití účastníků se postupem času začalo zhoršovat v důsledku jejich citového odcizení. V současné době se jedná o svazek pouze formální, nebotˇmanželé spolu již od března 2021 nesdílejí společnou domácnost a nežijí spolu jako manželé a partneři. Manžel proto považuje manželství za hluboce trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení. 2. Manželka s návrhem na rozvod souhlasila. 3. Z oddacího listu účastníků soud zjistil, že [celé jméno manžela] a [jméno] [příjmení] uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], okres [okres], V [obec] [anonymizována tři slova], se rozvádí. 4. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne [číslo], č. j. [číslo jednací] tento soud rozhodl o svěření nezletilých dětí účastníků, [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození] a [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození] pro dobu po rozvodu do střídavé péče obou rodičů a stanovil styk rodičů s dětmi. Tento rozsudek byl změněn k odvolání matky Krajským soudem v Plzni ohledně vyživovací povinnosti rodičů k dětem tak, že matce byla stanovena vyživovací povinnost k nezl. [jméno] ve výši 3 000 Kč měsíčně a na nezl. [jméno] ve výši 3 500 Kč měsíčně. Otci byla stanovena vyživovací povinnost k nezl. [jméno] ve výši 6 500 Kč měsíčně a na nezl. [jméno] ve výši 7 000 Kč měsíčně. 5. Opatrovník nezletilých dětí, jímž je orgán sociálně-právní ochrany dětí [stát. instituce] ve svém vyjádření uvedl, že situace v rodině je stabilizovaná a rozvod rodičů dětí nebude v rozporu se zájmy nezletilých. 6. Podle ustanovení § 755 odst. 1, 2 písm. a) obč. zák. platí, že manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, a který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka dítěte jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. Manželství nemůže být také rozvedeno byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 7. Po vyhodnocení výpovědí obou účastníků soud vzal za prokázané, že jsou u nich splněny citované zákonné podmínky pro rozvod manželství, přičemž rozvod nebude v rozporu se zájmy jejich nezletilých dětí. 8. Manželka ve své účastnické výpovědi vytýkala manželovi, že se opakovaně dopouštěl nevěry, což bylo podle jejího názoru hlavní příčinou rozvratu manželství. Měli také rozdílné představy o trávení volného času. Odmítla tvrzení manžela, že na něj měla zvýšené finanční nároky, neboť to bylo v době, kdy byla na mateřské dovolené a žili pouze z jednoho příjmu. Na konci roku 2020 manželce oznámil, že by s ní chtěl vztah ukončit. Manžel naproti tomu vytýkal manželce, že měla zvýšené finanční nároky a přestávali si rozumět v otázce intimního soužití. Potvrdil, že měli také rozdílné představy o trávení volného času. Koncem roku 2020 manželce oznámil, že chce manželství ukončit. Od května 2021 má jinou partnerku, se kterou má již také dítě.V této souvislosti lze z výpovědí účastníků vzít za prokázané, že zhoršení vztahů mezi účastníky bylo především vyvoláno ztrátou vzájemné důvěry nevěrou manžela. 9. Vzhledem k tomu, že citové a intimní soužití účastníků bylo dlouhodobě narušeno, je možné v současné době uzavřít, že jejich manželství je hluboce trvale a nenapravitelně rozvráceno. Soud tudíž zjistil existenci rozvratu manželství a jeho příčiny spatřuje převážně na straně manžela. Vzhledem k tomu, že soud nezjistil zákonné důvody, pro které by nebylo možné manželství rozvést, návrhu vyhověl. 10. Žádný z účastníků výslovně neuplatil právo na náhradu nákladů řízení a soud proto právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) nepřiznal žádnému z nich.