20 C 220/2020-89 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 26. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 955,41 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč. Současně mu byla poskytnuta kreditní karta [anonymizována čtyři slova], jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Čerpaný úvěr se žalovaný dle Smlouvy ve spojení s podmínkami zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se zavázal vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby (zejména za správu úvěrového účtu, za vedení kreditní karty a za jednotlivé transakce učiněné prostřednictvím kreditní karty) a dále poplatků za odeslané upomínky, a to ve výši uvedené v Sazebníku a v Úrokovém lístku. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Byl povinen nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úhrady úroků a poplatků byl pak povinen průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. Přesný výčet transakcí kreditní kartou, výše smluvních úroků a průběh splácení jsou zachyceny v přiložených měsíčních výpisech z účtu ke kreditní kartě za období od data uzavření Smlouvy do ukončení Smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky, využila [příjmení] svého práva sjednaného v podmínkách a dne 1. 6. 2014 ukončila Smlouvu a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení činila dlužná částka celkem 37 871,28 Kč. Aktuální výše úrokové sazby úroku činila 25,08 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalovaného uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 25,08 % ročně z jistiny dále také úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany [příjmení] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, a to s účinností ke dni 21. 6. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 21. 6. 2019, celkem 2 647,96 Kč, a to jistinu úvěru ve výši 1 955,41 Kč a úroků z prodlení ve výši 692,55 Kč kapitalizovaných ke dni 21. 6. 2019. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to úvěrové smlouvy včetně úvěrových podmínek, dispozice ke smlouvě, výpisů ke kreditní kartě, výpovědi smlouvy, předžalobní výzvy a smlouvy o postoupení pohledávek, má soud za zjištěný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. <i>5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému k čerpání úvěr v celkové výši 26 589,72 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr, a to včetně sjednaných poplatků. Žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil, proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému dlužné poplatky ve výši 6 909,71 Kč a dlužné úroky 4 371,85 Kč (výpověď smlouvy ze dne 1. 6. 2014). V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o revolvingovém úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky a sjednaného úroku 25,08 % ročně také nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek včetně příslušenství vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. Nad rámec soud konstatuje, že požadovaná částka je nižší, než kolik činí neuspokojená část pohledávky v insolvenčním řízení žalovaného, vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo skončeno vydáním usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], kterým vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného. Nebylo však rozhodnuto ve smyslu § 414 zákona č- 182/2006 Sb., o osvobození žalované od placení pohledávek. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 149 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 955,41 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, neboť žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.