20 C 258/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 20 984 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jistiny 17 178,57 Kč za období od 9. 8. 2018 do 20. 1. 2020 v zákonné sazbě v celkové výši 2 276,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 17 178,57 Kč za období od 16. 11. 2017 do 20. 1. 2020 v sazbě 14 % ročně v celkové výši 5 317,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z žalované jistiny 17 178,57 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 14 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 15. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 34 000 Kč a ta se zavázal ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 484 Kč představující úrok 3 326 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 613 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 545 Kč. Půjčka měla být splacena v 15 měsíčních splátkách po 3 099 Kč. Žalovaná však uhradila pouze celkem 25 500 Kč, když poslední příslušnou splátku uhradila dne 9. 7. 2018. Žalobkyně započetla tuto částku částečně na jistinu a částečně na poplatek a požaduje po žalované na jistině 17 178,57 Kč a na poplatku 3 805,43 Kč. 1. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka 34 000 Kč. Ta se zavázala vrátit ji v 15 měsíčních splátkách po 3 099 Kč, včetně sjednaného poplatku ve výši 12 484 Kč (smlouva). Pohledávka za žalovanou byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]). <i>4. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> 6. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaná vrátí dlužnou částku včetně sjednaného příslušenství ve splátkách po 3 099 Kč měsíčně. Žalobkyně prokázala, že ze strany žalované nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaná podpisem smlouvy zavázala. Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 7. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobkyně účtován od 16. 11. 2017. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalované uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši 3 326 Kč. K vrácení této částky se žalovaná zavázala, tato se objevila v dlužném poplatku a soud ji považuje za legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 14,00% ročně žalobu zamítl. Dále soud zamítl žalobkyní požadovaný úrok z prodlení, když žalobkyně se domáhala úroku z prodlení ov sazbě 9 % ročně. Podle soudu však prodlení žalované nastalo již dne 16. 11. 2017, a to i podle tvrzení žalobkyně. Zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. proto činí 8,05 % ročně. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 75,5 % neúspěšná co do 24,5 %, má tedy právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 51 %. Žalobkyni by v případě plného úspěchu náležela celková náhrada 2 292 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 840 Kč, dále pak ve 3 úkonech právní služby po 300 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití ustanovení § 14b) tohoto předpisu. 51 % z této částky tedy představuje náhradu nákladů řízení ve výši 1 168,92 Kč. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.