16 C 107/2021-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou ze dne 20. 5. 2021, vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli [datum] úvěrovou smlouvu, a to ve výši 25 000 Kč. Identita žalovaného byla ověřena tím, že žalovaný ze svého účtu odeslal částku 1 Kč na účet žalobce. Splatnost úvěru byla sjednána v délce 24 měsíců. Žalovaný se zavázal, vedle jistiny jednak zaplatit tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, a to 825 Kč. Dále tzv. poplatek za bezpečnou splátku, a to 99 Kč měsíčně. (Tato služba měla žalovanému umožnit odložit splatnost v případě nečekané životní události vždy o měsíc, celkově 2x za trvání smlouvy.) Dále byl sjednán tzv. korunový odklad, který byl konstruován tak, že pokud klient uhradí v daném měsíci částku alespoň 1 Kč, anebo částku větší, a to až do částky nižší, než činí měsíční splátka (jinak řečeno: částečně zaplatí sjednanou měsíční splátku), potom se mělo jednat o projev vůle klienta, který směřuje ke„ korunovému odkladu“. Tím nastává odložení splatnosti celé aktuální splátky o 1 měsíc, což je spojeno s poplatkem 2 475 Kč. Takto žalovaný uhradil vždy 1 korunu ve dnech 20. 3. 2020 a 20. 4. 2020, čímž dle názoru žalobce žalovanému vznikla povinnost k úhradě 2 x 2 475 Kč (dva poplatky za korunový odklad). K zesplatnění došlo podle názoru žalobce dne 23. 9. 2020, neboť žalovaný neuhradil jiné částky, než shora uvedenou částku 2 Kč. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně, a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1813 a § 1815 o.z. (neplatnost ujednání zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). V případě smlouvy o úvěru, došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, je třeba postupovat podle ustanovení § 577 o.z., podle něhož, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání. Toto spravedlivé uspořádání je nutné hledat v § 1802 o.z., podle něhož není-li výše úroků ujednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tato zákonná konstrukce je v souladu se zásadou, že úvěrová smlouva je pojmově vždy úplatná (vždy je nutné platit z úvěru nějaké úroky; z povahy věci neexistuje bezúročný úvěr). Proto má věřitel, v případě nepřiměřených smluvních úroků, právo na úrok„ obvyklý“. Obvyklá výše úroku se určí též s přihlédnutím k rizikovosti konkrétního úvěru z pohledu věřitele. Žalobce v tomto řízení požadoval tyto částky: -) 24 998 Kč jistinu -) 825 Kč poplatek za poskytnutí úvěru (pozn.: dle názoru soudu nedůvodně) -) 594 Kč poplatek za bezpečnou splátku (pozn.: dle názoru soudu nedůvodně) -) 4 950 Kč poplatky za tvz. korunový odklad (pozn.: dle názoru soudu nedůvodně) -) 6 125 Kč smluvní úrok, a to ve výši 5 x 1 225 Kč -) 3 112 Kč smluvní pokutu. Celkem tedy požadoval 40 604 Kč a vedle toho další částku 130 Kč jakožto účelně vynaložené náklady na výzvu, danou před zesplatněním. Soud žalobci přiznal jistinu vzniklou jako původně poskytnutá částka 25 000 Kč po odečtené splacené částky 2 koruny, tj. 24 998 Kč. Soud nepřiznal žalobci částky (viz přehled shora) 825 Kč + 594 Kč + 4 950 Kč, tedy částky označené jako poplatky (různého typu), neboť fakticky se v každém takovémto případě jednalo o odměnu za poskytnutí jistiny, tedy šlo podle obsahu o smluvní úrok. Úrok však byl transparentně takto označen (jako„ úrok“) pouze ohledně částky 1 225 Kč měsíčně (která je přiznána ve výši 6 125 Kč). Naproti tomu ve zbytku se jednalo o úroky skryté, které byly„ skryty“ pod údajnou odměnu za nejrůznější služby. Např. poplatek 99 Kč měsíčně, který tedy měl být placený po celou dobu smluvního vztahu, za možnost odložit 1 splátku o 1 měsíc (takto však nanejvýše 2x, tedy odložení bylo přípustné jen u dvou splátek), považuje soud za jsoucí v rozporu se zásadami poctivosti, jelikož uvedený poplatek by podle smlouvy měl být hrazen bez ohledu na využití či nevyužití takového odkladu splátky, pouze za potenciální možnost odkladu využít. Navíc výše poplatku byla neadekvátní. Ze splátkového kalendáře, který je přílohou žaloby, vyplývá, že při řádném splácení mělo být hrazeno každý měsíc 2 267 Kč, a to 1 042 Kč na jistinu (úmor) a 1 225 Kč na úrok. Již ve třetí splátce bylo k tomuto účtováno dalších 2 x 2 475 Kč jako poplatek za„ korunový odklad“ a 99 Kč jako poplatek za„ bezpečnou splátku“. Vedle toho 825 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, to vše splatno 20. 5. 2020 (Smlouva byla uzavřena 20. 2. 2020) Dále je třeba dodat, že částečná neplatnost smlouvy vznikla v okamžiku jejího uzavření, tj. bez ohledu na to, jaká byla následně platební morálka klienta, jenž pak na vrácení tohoto úvěru uhradil pouze 2 koruny, což zajisté nelze schvalovat. Soud považuje samotné úroky jako takové za adekvátní, jelikož RPSN činila 49,2%. Již v kolonce„ celková částka, kterou je třeba zaplatit“, však byla klientovi poskytnuta pouze informace:„ 36 776 Kč – nezahrnuje úhradu za doplňkové služby“, tudíž nelze uzavřít jinak, než že informace o veškerých požadovaných platbách poskytnuta nebyla. Dále nelze akceptovat, že pokud dlužník např. z důvodu finanční nouze uhradí částku nižší nežli sjednaná měsíční splátka, má to být považováno nikoliv jednoduše za částečné plnění, nýbrž za projev vůle – návrh na využití služby„ korunový odklad“, takže za jakékoliv takovéto splácení částky (nižší než sjednané) má být účtováno vždy 2 475 Kč, což žalobce také učinil. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Přiznal tedy vedle jistiny 24 998 Kč ještě smluvní úrok 6 125 Kč a také smluvní pokutu 3 112 Kč, tedy 10% z nezaplacené jistiny a úroků. Celkem přiznal 34 235 Kč, spolu s úrokem z prodlení jdoucím ode dne, který následuje po kapitalizaci úroku (18. 5. 2021). Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Splatnost nastala podle názoru soudu, jak již uvedeno, dne 18. 5. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni 34 235 Kč s příslušenstvím. Pro účely úspěchu ve věci se uvádí, že přiznaná částka je 84% z předmětu tohoto řízení (40 604 Kč). Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 84% a úspěch žalovaného činil 16%. Rozdíl činí 68%. Proto má žalobce právo na náhradu části (68 %) svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 1 625 Kč. Dále pak odměnu 3 x 500 Kč, dále 3 paušály po 100 Kč a DPH 21% Celkem 3 803 Kč, z toho bylo přiznáno 68%.