16 C 127/2021-15 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 20 000 Kč, tuto částku žalované téhož dne poukázal. Smlouva měla písemnou formu, žalovaná se zavázala vrátit jistinu a kromě toho ještě další částku 17 200 Kč, celkem tedy zaplatit 37 200 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách, poslední splátka 2. 9. 2019. Žalovaná zaplatila pouze 15 400 Kč. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Domáhal se jednak nesplacené jistiny 20 000 Kč, neboť došlé platby započítal na příslušenství. Dále požadoval částku 217 Kč (bez úroku z prodlení), a to jako náklady mimosoudního vymáhání – osobní návštěva. Uvedl, že má k dispozici zvukový záznam hovoru se žalovanou. K částce 20 000 Kč požadoval úrok z prodlení od 3. 9. 2019 do zaplacení, tento úrok z prodlení jednak kapitalizoval (2 487,67 Kč) ke dni 21. 12. 2020. Dále požadoval uvedený úrok z prodlení od 22. 12. 2020 do zaplacení. Dále požadoval kapitalizovaný úrok 1 800 Kč. Dále požadoval 9 080 Kč jako smluvní pokutu. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně, a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1813 a § 1815 o.z. (neplatnost ujednání zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Dále je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle něhož může být přiměřený i úrok ve výši 2-3násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména míry rizikovosti. Avšak v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Pakliže byla sjednána přibližně úroková míra 87% (17 200 Kč ve vztahu k jistině 20 000 Kč), přičemž celkovou částku požadovanou nad rámec jistiny je třeba posoudit podle obsahu jako smluvní úrok, přičemž uvedená úroková sazba odpovídá době 14 měsíců (kde je nutno zdůraznit, že ve skutečnosti neměla být uvedená částka zaplacena až po 14 měsících, nýbrž průběžně), jedná se o zcela excesivní úrok, vedoucí k absolutní neplatnosti celé smlouvy. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 2. 9. 2019, neboť obě strany byly srozuměny s tím, že do té doby bude celá částka splacena zpět. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 20 000 Kč, která je snížena o částku 15 400 Kč, tj. 4 600 Kč. Soud přiznal žalobci též částku 217 Kč, nemaje pochybnosti o vzniku hotových výdajů (přinejmenším) v této výši. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěch 4 600 Kč z požadované částky 29 080 Kč vede k závěru o poměru úspěchu 16% - 84%, přičemž žalovaná náklady nežádala.