16 C 131/2020-14 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] podle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč bezhotovostní formou. Účastníci jako úrok sjednali jednak tzv. poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč, dále pak smluvní úrok 20 % měsíčně (počínaje prvního dne dalšího kalendářního měsíce po měsíci, ve kterém došlo k čerpání). Pokud jde o splácení úvěru, tento měl být splácen nejméně částku 300 Kč měsíčně, vždy však nejméně 1/5 částky, dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce. Ve skutečnosti žalovaný na úvěr ani částečně nic nezaplatil. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě smlouvy o úvěru, došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, je třeba postupovat podle ustanovení § 577 o.z., podle něhož, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání. Toto spravedlivé uspořádání je nutné hledat v § 1802 o.z., podle něhož není-li výše úroků ujednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tato zákonná konstrukce je v souladu se zásadou, že úvěrová smlouva je pojmově vždy úplatná (z povahy věci neexistuje bezúročný úvěr). Proto má věřitel, v případě nepřiměřených smluvních úroků, právo na úrok„ obvyklý“. Obvyklá výše úroku se určí též s přihlédnutím k rizikovosti konkrétního úvěru z pohledu věřitele. Poznamenává se, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně, a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1813 a § 1815 o.z. (neplatnost ujednání zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Dále je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle něhož může být přiměřený i úrok ve výši 2-3násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména míry rizikovosti. Z těchto důvodů soud přiznal žalobci vedle jistiny jako úrok 30% p.a. jako sazbu přiměřenou. Takto dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 400 Kč. Dále odměnu 3 x 200 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21% Celkem tedy 1 489 Kč.