16 C 143/2020-17 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl žalované částku 6 000 Kč jako jistinu, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naproti tomu zavázala jednak vrátit uvedenou částku 6 000 Kč, dále pak tzv. poplatek 4 640 Kč, přesně řečeno, tato částka představuje součet sjednaného smluvního úroku 29 % a dále pak odměnu za zpracování a doručení, jakož i částku za administrativní činnost. Fakticky se však podle názoru soudu jednalo o úrok. Žalovaná na svůj závazek plnila pouze částečně. Celkově zaplatila částku 1 200 Kč. Je třeba konstatovat, že vedle jistiny 6 000 Kč byl sjednán (fakticky) úrok 4 640 Kč, a to za dobu 45 týdnů. Jedná se o excesivní sazbu smluvního úroku. Vzniklá transakce podle názoru soudu směřovala k poškození spotřebitelky, neboť tato ustanovení nebyla dostatečně transparentní, celkový úrok byl formálně rozložen do několika různě označených částek. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. Tento požadavek nebyl naplněn, jak již bylo shora odůvodněno. Tím došlo k absolutní neplatnosti smlouvy. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen OZ), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne [datum] (doručení žaloby). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 12. 11. 2020. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci přijatou částku 6 000 Kč, která je snížena o částku 1 200 Kč. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dále odměnu zástupce žalobce podle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 krát 200 Kč (převzetí věci, upomínka, žaloba) při základu odměny do 10 000 Kč. Dále 3 režijní paušály po 100 Kč. K tomu 21% DPH. Celkem tedy 1 489 Kč. Úspěch účastníků byl 55% mínus 45%, proto přiznáno žalobci 10% z jeho nákladů.