16 C 178/2020-25 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou ze dne 29. 9. 2020 vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] věřitel žalované poskytl úvěr 20 000 Kč Vedle vrácení jistiny 20 000 Kč pak žalovaná měla vrátit další částky, které byly označeny jako úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a sjednání úvěru, dále inkasní poplatek. Uvedená částky podle svého obsahu posouzeny, představují úrok a ve svém souhrnu činí 16 372 Kč. Tedy lze shrnout, že podle smlouvy o úvěru [číslo] činí výše úvěru 20 000 Kč, vedle této jistiny mělo být vráceno dalších 16 372 Kč (celkem tedy dlužná částka splatná dlužníkem měla činit 36 372 Kč). Mělo být vráceno 14 měsíčních splátek po 2 598 Kč. V textu je údaj o RPSN při splatnosti 14 měsíců, a to 252,65%. Ke skutkové otázce, kolik bylo vráceno, uvedl žalobce 2. 12. 2020, že vráceno nebylo ničeho. Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 11. 12. 2019. Postupníkem byl [právnická osoba], tato společnost pak následně 26. 5. 2020 postoupila žalobci. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Avšak v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Shora zmiňovanou částku 16 372 Kč, bez ohledu na její označení a bez ohledu na to, že jedna z jejích složek měla představovat poplatek za inkaso v hotovosti (k čemuž pak nedošlo vinou žalované, když žádné splátky vráceny nebyly), soud posoudil jako úrok, který je tudíž excesivní. Na tomto nic nemění skutečnost, že žalovaná byla zřetelně upozorněna na sazbu RPSN 252,65%, neboť protiprávnost celého smluvního vztahu dosahuje rozměru, na který pamatuje cit. nález ze dne 26. 1. 2012. Nároku nelze poskytnout soudní ochranu a nastala tedy absolutní neplatnost. K původnímu uplatněnému petitu se ještě uvádí, že část nároku ve výši úroku z prodlení z částky 11 097,56 Kč ze skutkového vylíčení nevyplývala (tj. ani v případě platnosti smlouvy). Vedle toho se pak žalobce rozhodl návrhem na rozšíření žaloby, požadovat další částky, a to úrok z prodlení a smluvní úrok z jistiny 19 400 Kč. Částka 14 181,40 Kč pak měla představovat smluvní pokutu. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen OZ), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované nejpozději dne 12. 9. 2018 (při této úvaze soud postupoval ve prospěch žalobce, neboť se domnívá, že absolutní neplatnost smlouvy mohla žalovaná shledat při podpisu, zavázala se přitom vrátit celou částku, bez ohledu na právní kvalifikaci, do 13. 9. 2018). Proto splatnost nastala podle názoru soudu dne 13. 9. 2018. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci přijatou částku 20 000 Kč, která je snížena o částku 600 Kč (žalobce využil dispozičního práva a snížil požadovanou jistinu na 19 400 Kč). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku soud musel žalobu zamítnout. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci ani žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení.