16 C 192/2020-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaný uzavřeli [datum] úvěrovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, zaplatit žalobci jednak smluvní úrok se sazbou 18,96 % ročně, dále tzv. odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a dále odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. To vše měl zaplatit v 60 splátkách po 600 Kč týdně. Poslední splátka byla stanovena na 7. května 2019. Pokud se jedná o vrácenou částku, žalovaný žalobci uhradil částku 15 950 Kč. Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní. Postupníkem byl žalobce. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V případě smlouvy o úvěru, došlo-li ke sjednání nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, je třeba postupovat podle ustanovení § 577 o.z., podle něhož, je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání. Toto spravedlivé uspořádání je nutné hledat v § 1802 o.z., podle něhož není-li výše úroků ujednána, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tato zákonná konstrukce je v souladu se zásadou, že úvěrová smlouva je pojmově vždy úplatná (z povahy věci neexistuje bezúročný úvěr). Proto má věřitel, v případě nepřiměřených smluvních úroků, právo na úrok„ obvyklý“. Obvyklá výše úroku se určí též s přihlédnutím k rizikovosti konkrétního úvěru z pohledu věřitele. Z těchto důvodů soud přiznal žalobci z jistiny úrok 18,96 % ročně. Soud totiž dospěl k závěru, že úroková sazba ve výši 18,96 % ročně je přiměřená okolnostem, naproti tomu veškeré poplatky, které fakticky by byly dalším (skrytým) úrokem, již byly sjednány neplatně; jedná se o poplatek za administrativní činnost a poplatek za inkaso splátek v hotovosti. Pokud jde o právní názor žalobce, že částka 4 000 Kč byla uhrazena na smluvní úrok, proti tomuto názoru soud nemá námitek. Pokud dále žalobce uvedl, že na uvedené poplatky (dle soudu sjednané neplatně) bylo zaplaceno 4 000 Kč a 3 488,80 Kč, zatímco na jistinu bylo uhrazeno toliko 4 211,20 Kč, potom soud nejprve předesílá, že součet těchto plnění činí 11 700 Kč. Z právního hlediska nelze plnit na nedluh, proto uvedené rozdělení došlé částky bylo nutno uspořádat odlišně, než jak činí žalobce. Soud všechny uvedené částky považuje za uhrazené na jistinu (všechny 3 částky uvedené naposledy). Jedná se o částku 11 700 Kč a tato byla použita na jistinu. Jelikož tedy na jistinu bylo zaplaceno 11 700 Kč, přičemž jistina původně činila 20 000 Kč, zbývá na jistině ještě zaplatit 8 300 Kč. Tuto částku jistiny soud žalobci přiznal. Z této částky jistiny soud žalobci také přiznal smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Toto tedy vždy jen ze skutečné výše jistiny, která podle žalobce činí 15 788,80 Kč, ale podle soudu pouze 8 300 Kč. Stejně tak byl přiznán kapitalizovaný smluvní úrok a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout. Dle § 142 odst. 3 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 812 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21%.