16 C 44/2021-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal žalobou ze 7.9.2020 vrácení úvěru. 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. Soud zjistil tento skutkový stav: Účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru [číslo] dalšího dne vyplatil žalobce žalované úvěr ve výši 31 000 Kč. Bylo sjednáno vrácení úvěru ve 48 měsíčních splátkách po 1 878 Kč měsíčně, počínaje měsícem září 2018. Žalovaná však vrátila pouze splátky uvedené v bodě II žaloby, celkem 24 392 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že RPSN tohoto závazku činí 92,7 %. Rovněž efektivní úroková sazba byla uvedena výslovně, a to shodně (92,7 %). Žalobce dne 22. 3. 2020 zaslal žalované dopis (č.l. 23), v němž poukázal na zesplatnění, k němuž (dle něho) došlo na základě smlouvy, a požádal o okamžité vrácení částky, podle jeho výpočtu 33 807 Kč. 4. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud si je vědom toho, že ujednání o výši úroku představuje ujednání o ceně, a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1813 a § 1815 o.z. (neplatnost ujednání zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Dále je třeba poukázat na rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, podle něhož může být přiměřený i úrok ve výši 2-3násobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména míry rizikovosti. 6. Avšak v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. 7. Sjednaná smluvní sazba byla natolik extrémní, že závazek jako takový (ve svém souhrnu) nemůže požívat žádné právní ochrany, nelze tedy připustit ani částečnou platnost a přiznat upravený úrok ve výši obvyklé (§ 577 o.z.). Situaci lze totiž přirovnat k závazku, vrátit za rok dvojnásobek poskytnuté částky. 8. Podpůrně soud poukazuje na nesrozumitelné ujednání tzv. nové jistiny úvěru, která má sestávat z původní jistiny 27 611,52 Kč a z úroku ke dni zesplatnění. Bylo sjednáno v bodě 6.4 smlouvy, že v případě zesplatnění se jistina a úroky, kapitalizované ke dni zesplatnění, stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru (zde tedy podle žalobce 32 209,73 Kč, viz k tomu bod II žaloby), z celé této nové jistiny pak běží úroky z prodlení. V rozporu s tímto však stojí úvaha - z hlediska spotřebitelů značně nesrozumitelná – uvedená rovněž v bodě II žaloby, že v případě, že dojde k zesplatnění, potom z posledních 3 splátek před zesplatněním úvěru je každá z těchto poslední 3 splátek, v části připadající na úrok, připočtena k jistině a stává se její součástí. Přitom v předchozím textu žalobce uvádí, že má jít o všechny dlužné úroky, nikoliv jen z posledních tří splátek. Poznamenává se, že žalovaná splatila více než 3 splátky, některé ze splátek byly opožděné. V okamžiku zesplatnění tu byly nutně také dlužné úroky z některých starších splátek. 9. Takto komplikované ujednání snad může odpovídat smluvní svobodě, avšak neexistuje rozumný důvod, proč se takto odchylovat od obvyklé úpravy, že v důsledku zesplatnění je klient povinen (A) vrátit aktuální jistinu, (B) z ní i nadále by běžel smluvní úrok a (C) rovněž z jistiny pak běží úrok z prodlení. Případně se používá ekvivalentní formulace, podle které se vrací jistina, k ní kapitalizovaný úrok (vypočtený ke dni zesplatnění) a dále běžný úrok (z jistiny) ode dne po zesplatnění, to vše až do úhrady jistiny. Tj. úrok je rozdělen na ten, který již byl dospělý v okamžiku zesplatnění, a ten, který bude z jistiny vznikat po zeplatnění. Toto bývá ujednáno, aniž by bylo ujednáno přirůstání úroku k jistině za několik posledních měsíců a konstrukce tzv. nové jistiny. Ta je sice obecně přípustná, musela by však být sjednána zcela jasně. 10. Došlo tedy ke sjednání absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je jen částečně důvodná. 11. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). 12. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 22.3. 2020. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 23. 3. 2020. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. 13. Žalovaná je tedy povinna, vrátit žalobci přijatou částku 31 000 Kč, která je snížena o částku 24 392 Kč, což je 6 608 Kč; k tomu zákonný úrok z prodlení. 14. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 15. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl převážně neúspěšný, žalované však náklady nevznikly.