16 C 68/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vyúčtování služeb třetích stran, které třetí osoby poskytovaly žalovanému v rámci telekomunikační sítě žalobce, jakož i z důvodu splátek za zakoupené zařízení (kupní cena). Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít zato, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, [anonymizováno] [právnická osoba] je poskytovatelem služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. K tomuto účelu provozuje síť elektronických komunikací (přenosový systém, spojovací a směrovací zařízení...). Služby elektronických komunikací jsou definovány jako přenos signálů po sítích elektronických komunikací, vč. telekomunikačních služeb, přesněji řečeno takováto služba musí spočívat zcela nebo převážně v přenosu signálů. Naproti tomu služby obsahu jsou služby, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí elektronických komunikací, nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi, nejsou předmětem činnosti žalobce. Vedle nich existují obdobné služby (např. tzv. prémiové SMS, SMS se zvýšenou sazbou, AUDIOTEX a podobně). Tyto služby jsou poskytovány třetími osobami a nejsou považovány za služby elektronických komunikací. Dále jsou definovány tzv. služby třetích stran jakožto služby poskytované třetími stranami zejména prostřednictvím Premium SMS (např. platba za jízdenky MHD), DMS (dárcovské SMS) nebo audiotexového volání (volání na čísla s velkými sazbami za minutu hovoru). Kromě toho [anonymizováno] umožňoval, aby účastníci podávali příkazy k provádění platebních transakcí ve smyslu zákona č. 284/2009 Sb., což umožňuje účastníkům zaplatit, prostřednictvím svého komunikačního zařízení, cenu za zboží nebo služby, které mu poskytují další osoby. Žalobce pak jedná jen jako zprostředkovatel platby mezi účastníkem a další osobou. Typicky se jedná o tzv. SMS-jízdenky, vyzváněcí tóny, hry ke stažení do mobilního telefonu, parkovné, hlasování v TV soutěžích (např. Superstar), dárcovské SMS, dárcovské DMS a podobně. Příkaz k provedení platební transakce podává účastník např. zasláním SMS na zvláštní číslo nebo voláním na telefonní číslo se zvláštním předčíslím. Jak bude níže uvedeno, žalovaný byl klientem předchůdce žalobce, který žalovanému poskytoval jednak služby elektronických komunikací, což však není předmětem této žaloby. Zároveň prostřednictvím sítě žalobce byly poskytovány žalovanému ze strany třetích osob služby třetích stran. Konkrétně bylo prokázáno, že žalovaný jako zákazník byl účastníkem telefonní stanice [číslo]. Předmětem žaloby pak byly např. splátky zařízení pod [číslo] kdy bylo účtováno vždy 100 Kč měsíčně, obdobně splátka zařízení pod [číslo] rovněž zde 100 Kč měsíčně. Dále např. v daňovém dokladu [číslo] bylo účtováno 70 Kč jako platba přes SMS (platební období červenec – srpen 2018), v daňovém dokladu [číslo] bylo účtováno 2 518 Kč za SMS na speciálně zpoplatněná čísla, a to v období srpen – září 2018, kde za uvedený doklad bylo vč. splátek zařízení a dalších služeb účtováno 2 888 Kč se splatností 20. 9. 2018. Celkově se jedná o faktury [číslo] přičemž příslušné splatnosti a částky vyplývají z výrokové části rozsudku. Následně pak poskytovatel služeb postoupil předmětnou pohledávku žalobci. Pravomoc soudů v této věci vyplývá z usnesení Nejvyššího správního soudu z 20.4.2011 č.j. Konf 5/2011 – 12, když tento spor není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, proto není dána pravomoc správního úřadu. Po právní stránce se jednalo o nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o.z.), popř. smlouvu kupní (splátky zařízení). Proto soud žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.), avšak nemohl přiznat další částku 300 Kč, která byla požadována v podstatě jako náhrada vnitřních výdajů žalobce na jeho činnost (ruční kontrola dokumentace, projití dat, školení operátorů...), přičemž právní řád neumožňuje věřiteli, aby vedle pohledávky s úrokem z prodlení požadoval ještě náklady na svoji vlastní činnost. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (žalobce měl úspěch 98%) soud žalobci přiznal náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč. Dále odměnu 3 krát 300 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky – formulářová žaloba; základ odměny přes 10 000 Kč). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21 % DPH. Celkem tedy 2 252 Kč.