16 C 71/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou ze dne 15. 3. 2021, zaplacení peněžité částky, z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 8 000 Kč. Zápůjčka byla (k otázce platnosti smlouvy ovšem viz níže) uzavřena konkludentní formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Soud nepovažuje žalobcem pospaný smluvní proces za písemný právní úkon, neboť zde chybí tzv. hmotný substrát (listina), což pro výsledek sporu nebylo ovšem podstatné. Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že vedle jistiny zaplatí žalovaný žalobci ještě částku 2 600 Kč. Pokud jde o splatnost zápůjčky, bylo sjednáno, že zápůjčka bude vrácena do 12. 1. 2020. Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vrácena nebyla žádná částka. Zbývá tedy vrátit částku 8 000 (jistina). Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (tzv. nový občanský zákoník účinný od 1.1.2014, dále jen„ o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli absolutně neplatnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož k jistině mělo být za dobu mírně přesahující 1 rok vráceno navíc ještě 2 600 Kč, což je téměř 33%, považuje soud sjednaný úrok za neplatný, a to v kontextu dalších smluvních ustanovení, které by žalobci měli přiznat ještě částku 2 500 Kč, jako tzv. náklady spojené s uplatněním pohledávky a další samostatnou částku 3 400 Kč jako smluvní pokutu, kdy soud si je samozřejmě vědom, že tyto částky byly sjednány toliko pro případ porušení závazku žalovaného, tudíž při řádném běhu věcí by tyto částky placeny nebyly, i přesto však ve svém souhrnu spolu s jistinou tvoří (podle názoru soudu) jakožto částka, která je požadována vedle jistiny, již„ přirážku“, která naplňuje požadavek na absolutní neplatnost (excesivnost). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku), resp. jedná se o právní úkon v rozporu s dobrými mravy a takové právo nelze vykonat (§ 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb.). Podle právní úpravy, účinné od 1.1.2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni přijatou částku 8 000 Kč. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému podáním ze dne 19. 1. 2021, proto při přiměřené době doručování (3 dny) a následně bezodkladného zaplacení lze uvažovat o splatnosti, vyplývající z výroku I. shora. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. by měl žalobce právo na náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále odměny zástupce žalobce ve výši 3 krát 200 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, upomínka ½ úkonu, sepis žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč a DPH 21%, celkem 1 700 Kč. Za celkově žalovanou částku soud považuje 14 000 Kč, tedy 10 600 Kč + 3 400 Kč. Úspěch žalobce činil 8 000 Kč (cca 57%), tomu pak odpovídá přiznání části nákladů řízení ve výši 243 Kč.