16 C 73/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se nevyjádřil. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Žalobce uzavřel s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru a poskytl téhož dne žalovanému částku 10 000 Kč na účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Bylo sjednáno, že splatnost je 30 dnů a žalovaný zaplatí žalobci úrok (poplatek za poskytnutí) 330 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobce dále požadoval důvodně přiměřené účelně vynaložen náklady 100 Kč, jakož i kapitalizovaný úrok z prodlení 157,95 Kč (za dobu 9. 11. 2020 – 6. 1. 2021), když splatnost nastala 8. 11. 2020, kde žalobce postupoval ve prospěch žalovaného. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Příslušenství úvěru sice bylo sjednáno v poměrně značné částce (při porovnání příslušenství ve vztahu k jistině). V daném případě však s ohledem na nízkou jistinu je nutné zohlednit, že každému věřiteli poskytujícímu peníze vždy vznikají určité minimální fixní náklady administrativního charakteru. Jedná se např. o náklady na zaměstnance vyřizující úvěry, provozování internetové stránky, vedení počítačové databáze klientů, bankovní poplatky na zasílání peněz, telefonická linka, tvorba a zasílání upomínek. Tyto náklady nejsou nijak nižší ani při nízké poskytnuté jistině, protože je nelze objektivně snížit pod určitou hranici. Proto v případě velmi nízkých poskytnutých částek (označovaných též jako„ mikroúvěry“) není možné mechanicky poměřovat sjednané příslušenství ve vztahu k jistině, což by zdánlivě vedlo k závěru o nepřiměřenosti příslušenství. Příslušenství bylo v tomto případě podle názoru soudu sjednáno ještě v přiměřené výši. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobkyni přijatou částku 10 000 Kč a další shora uvedené částky. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů řízení. Tato zahrnuje soudní poplatek 800 Kč. Dále odměnu 3 x 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba). Dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Dále pak daň z přidané hodnoty 21% Celkem 2.252 Kč.