16 C 77/2013-785 — Okresní soud Plzeň-město

1. V řízení zahájeném 25. 4. 2013 žalobce žádal přiznání částky 1 331 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 311 600 Kč od 20. 4. 2013. Jedná se o nový nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění vzniklý v přímé souvislosti s pochybením právní předchůdkyně žalované - [nemocnice] s poliklinikou v [obec] během hospitalizace v roce 2005 s pravou dolní končetinou (dále PDK), kdy nebylo provedeno potřebné vyšetření, což vedlo k následné amputaci nohy v jiné nemocnici. Ke zhoršení zdravotního stavu došlo na jaře 2011 a projevilo se pronikavými bolestmi v levém třísle a v levé kyčli a zhoršením bolesti v jizvě, jak bylo objektivně potvrzeno při vyšetření [anonymizováno] [příjmení] na ortopedickém oddělení [anonymizováno] nemocnice v [obec] dne 29. 4. 2011. Výši nároku za ztížení společenského uplatnění žalobce prokazoval posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [titul za jménem] z 11. 3. 2013, který jej podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění účinné do 31. 12. 2013 (dále také vyhláška) stanovil na [číslo] bodů a s odkazem na § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky navýšil o 50 %, tedy na 2550 bodů. Spolu s částkou 306 000 Kč (2550 bodů x 120 Kč) žalobce požadoval navýšení základního počtu bodů podle § 7 odst. 3 vyhlášky o pětinásobek, tedy o 8500 bodů na celkových 1 326 000 Kč. K tomu žádal přiznání částky 5 600 Kč, kterou zaplatil za znalečné a zákonný úrok z prodlení z 311 600 Kč od 20. 4. 2013, tedy od dne marného uplynutí lhůty k úhradě podle předžalobní výzvy z 27. 3. 2013, do zaplacení. 2. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl z důvodu žalovanou vznesené námitky promlčení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. 3. Na základě odvolání žalobce [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Jako nesprávný odmítl názor soudu prvního stupně, který bez důkazů a dokonce v rozporu s lékařskou zprávu ortopedického oddělení, uzavřel, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce muselo dojít bezprostředně po období, za které již byl v minulosti odškodněn, tedy v roce 2009. 4. Soud prvního stupně poté druhým a nyní přezkoumávaným rozsudkem po provedeném dokazování žalobě zčásti vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 473 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z 113 600 Kč od 21. 9. 2017 do zaplacení (výrok I), ve zbývající částce 858 000 Kč s blíže nespecifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státem tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 72 042 Kč (výrok III) a vedlejšímu účastníkovi 41 225 Kč (výrok IV). O nákladech řízení vzniklých státu rozhodl výrokem V a VI a žalované uložil povinnost zaplatit je ve výši 21 413,40 Kč a ve zbývající části je státu nepřiznal. Posledním výrokem VII žalované uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 23 680 Kč. 5. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že k promlčení nároku nedošlo, neboť za situace, že újma na zdraví začala vznikat 29. 4. 2011 a žaloba byla podána 25. 4. 2013, stalo se tak před uplynutím dvouleté subjektivní a tříleté objektivní lhůty. Stejně tak odmítl námitku žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace v řízení. S odkazem na znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] z 21. 8. 2017, který nechal vypracovat po vrácení věci k dalšímu řízení, jeho doplňku z 30. 12. 2019 a po výslechu jednoho ze zpracovatelů posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], lékaře oboru ortopedie, I. Chirurgické kliniky, soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku protiprávního jednání předchůdce žalované došlo v předmětném období 2011 – 2013 u žalobce k novému ztížení společenského uplatnění podle § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.), které podstatně omezilo jeho uplatnění v životě a jehož nepřiznání by nebylo možno nijak obhájit. Znaleckým ústavem stanovené ohodnocení ve výši 600 bodů s navýšením o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, tzn. o 300 bodů, dále navýšil podle § 7 odst. 3 vyhlášky o pětinásobek ze základu, tzn. o 3000 bodů. Toto navýšení odůvodnil tím, že už v rámci řízení vedeného u [název soudu] ve spojení s rozsudkem [název soudu] byly shledány důvody ke zvýšení ztížení společenského uplatnění až na osminásobek. Při nynějším zhoršení žalobcova zdravotního stavu se přitom mimořádná závažnost případu neliší od situace, jaká byla v roce 2007, proto je třeba zohlednit předchozí aktivní společenský a sportovní život žalobce a při posouzení dalšího odškodnění zohlednit, že to vše na žalobce nepochybně ještě více doléhá, neboť je mu zřejmé, že se jeho stav bude už jen zhoršovat. Soud prvního stupně poukázal na výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která uvedla, že asi po půl roku od amputace žalobce začal chodit a snažil se jí pomáhat v domácnosti, to se ale zlomilo na jaře 2011, kdy měl náhlou„ šílenou bolest“ v levém třísle a kyčli. Od té doby má trvalé problémy, v těžších obdobích, což je cca týden v měsíci, musí být polohován na lůžku a dostává bažanta a mísu pod sebe. I v době, kdy se situace zlepší a jde třeba na rehabilitaci, zvládne ujití jen cca 200 m. Bere léky proti bolesti, což mu kvůli jejich utlumujícím účinkům znemožňuje řídit automobil, začal se proto izolovat od přátel, neboť se bojí, že by k nim nedošel a je odkázán na jejich případné návštěvy. Vylíčení těchto subjektivních potíží žalobcem a svědkyní není podle soudu prvního stupně v rozporu s ústavním znaleckým posudkem, podle kterého je žalobce schopen sebeobsluhy a je schopen i částečně vykonávat činnosti v domácnosti, ale hrozí u něj větší riziko úrazu. V rámci úvah o navýšení ztížení společenského uplatnění poukázal na kritiku vyhlášky č. 440/2001 Sb., která nezohledňovala inflaci a přiznávání dalších násobků tak sloužilo ke kompenzaci nízké hodnoty bodu. Z těchto důvodů žalobci za zmíněných 3900 bodů (600 + 300 + 3000) přiznal při sazbě 120 Kč/bod částku 468 000 Kč a dále částku 5 600 Kč zaplacenou [anonymizováno] [příjmení] za odborné posouzení stavu. Přes nízkou kvalitu posudku jde podle něj o důvodné náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 121 odst. 3 obč. zák. Za nadbytečné považoval provádět důkaz lékařskými zprávami či výslechem [anonymizováno] [příjmení], neboť ústavní znalecký posudek, z jehož závěrů vyšel, vše v posudku zohlednil. Spolu s celkovou částkou 473 600 Kč žalobci přiznal podle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. úroky z prodlení z 113 600 (108 000 Kč + 5 600 Kč) od 21. 9. 2017, tedy ode dne následujícího po té, co byl žalované doručen ústavní znalecký posudek, a kdy se tak stala pohledávka podle § 563 obč. zák. splatnou, do zaplacení. Ve zbývající částce 858 000 Kč„ s úrokem z prodlení“ žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Při odůvodní nákladových výroků III, IV, V, VI a VII soud prvního stupně odkázal na § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný v rozsahu 36,5% a strana žalovaná v rozsahu 63,5%, proto jí náleží 27% nákladů řízení. Protože ale žalobci nemůže jít k tíži, že na straně žalované vystupují dva subjekty, je spravedlivé, aby žalobce každému z nich zaplatil pouze 13 % nákladů řízení. Ty u žalované zahrnují náklady právního zastoupení za 35 úkonů právní služby po 13 660 Kč, 35 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné k sedmi jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 8 071,86 Kč, náhradu za ztrátu času cestami za 23 půlhodin ve výši 2 300 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 96 178,29 Kč. Z celkové částky 554 170,15 Kč tak žalované přiznal oněch 13% Náklady vedlejšího účastníka zahrnují právní zastoupení za 18,5 úkonů právní služby po 13 660 Kč, 19 paušálů po 300 Kč, cestovné k jednáním z [obec] do [obec] a zpět ve výši 2 466 Kč, náhradu za 12 půlhodin ztráty času cestou ve výši 1 200 Kč a náhradu za 21% DPH ve výši 55 035,96 Kč, tedy celkem činí 317 111,96 Kč, které rovněž krátil na 13 %. Podle stejného poměru rozdělil mezi žalobce a žalovanou náklady řízení vzniklé státu zaplacením znalečného ve výši 58 666,84 Kč (z toho konzultantovi [anonymizováno] [příjmení] 3 580 Kč, znaleckému ústavu za vypracování posudku 34 796 Kč, za výslech v [obec] 3 924,38 Kč a za dodatek posudku 16 366,46 Kč) s tím, že na žalovanou připadá k úhradě 21 413,40 Kč odpovídající jejímu 36,5% neúspěchu a na žalobce, který byl osvobozen od soudních poplatků, nelze tuto povinnost přenášet. S odkazem na § 11 odst 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích uložil žalované, na kterou přešla podle § 2 odst. 3 stejného zákona poplatková povinnost v rozsahu, ve kterém bylo žalobě vyhověno, zaplatit soudní poplatek ve výši 23 680 Kč odpovídající 5 % z přiznané částky 473 600 Kč. 7. Proti rozsudku se obě sporné strany včas odvolaly. 8. Odvolání žalobce směřovalo proti výroku II a nákladovým výrokům III a IV. Soudu prvního stupně vytýkal, že nesprávně zhodnotil další