16 C 83/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal, žalobou ze dne 30. 3. 2021, částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnutých zápůjček. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Žalobce uplatnil 2 nároky. Pokud jde o nárok číslo 1, účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 30 000 Kč. Zápůjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že zápůjčka je úročena, konkrétně měl žalovaný zaplatit zapůjčiteli nad rámec jistiny ještě 24 139 Kč, to vše v 18 splátkách po 3 008 Kč měsíčně, poslední splátku 12. 9. 2019. Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vydlužitel částečně plnil, konkrétně zaplatil celkem 6 262,24 Kč (tvrzení žalobce ohledně plnění od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky, přičemž žalobce dále uvedl, že následně po postoupení nebylo uhrazeno ničeho. Zbývá tedy vrátit jistinu ve výši 23 737,76 Kč (k tomu viz níže). Následně došlo k postoupení, a to [datum]. Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Po právní stránce soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli neplatnou smlouvu o zápůjčce. Jelikož k jistině 30 000 Kč mělo být za dobu 18 měsíců vráceno navíc ještě 24 139 Kč, což je RPSN přesně 128%, považuje soud sjednaný úrok za neplatný. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). Rovněž v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Podle právní úpravy, účinné od 1. 1. 2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 25. 6. 2021 (neboť žaloba byla pro žalovaného uložena na poště 15. 6. 2021). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 26. 6. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 30 000, která je snížena o částku 6 262,24 Kč. Pokud jde o nárok číslo 2, zcela obdobně uvedl žalobce, že shodný zapůjčitel poskytl [datum] žalovanému částku 8 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že bude vedle jistiny vráceno navíc ještě 7 233 Kč, a to v pravidelných splátkách po 254 Kč týdně, naposledy 8. 2. 2019. Zde tedy činí RPSN 246% a rovněž došlo k absolutní neplatnosti smlouvy. Vzniklé bezdůvodné obohacení 8 000 Kč bylo ohledně částky 7 245,76 Kč vydáno zpět věřiteli a zbývá tedy 754,24 Kč. Rovněž zde soud považuje doručení žaloby za výzvu k placení, a tudíž úrok z prodlení přiznal od 27. 6. 2021 do zaplacení. V případě nároku číslo 2 byla pohledávka žalobci postoupena dne [datum]. Soud tedy žalobě jen částečně vyhověl a zamítl žalobu ve zbytku, tedy nárok číslo 1 ohledně další částky 21 926,98 Kč, přičemž se jedná o rozdíl mezi požadovanou částku 45 664,74 Kč a částkou, která představuje důvodnou část nároku. Nárok číslo 2 byl pak požadován ve výši 7 315,24 Kč, z čehož nedůvodná část představuje 6 561 Kč (vždy s příslušenstvím, žaloba je zamítána ve svém zbytku). Pokud jde o úspěch ve věci, žalobce požadoval celkem základ nároku 52 979,98 Kč. Úspěch žalobce činil 23 737,76 Kč (nárok číslo 1) a dále 754,24 Kč (nárok číslo 2). Celkem tedy 24 492 Kč. To představuje úspěch žalobce 46%. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. proto soud žádnému účastníku nepřiznal náhradu nákladů řízení.