18 C 148/2021-18 — Okresní soud Plzeň-město

1.Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6.1.2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 938,66 Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení. Svou žalobu přitom odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dle § 63 z. č. 127/2005 Sb. Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, a to dne [datum] Smlouvu [číslo] na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran s tím, že žalovaný se zavázala za tyto služby hradit sjednané ceny. Právní předchůdce žalobkyně dále zapůjčil žalovanému přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na zákiladě smlouvy, a to [anonymizováno 6 slov] a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], kdy převzetí uvedených zařízení žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listu. Žalovaný řádně neplnil povinnosti z uvedené smlouvy, když neuhradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, v souladu s ust. § 65 odst. 3 z. č. 127/2005 Sb. a čl. 2 .7.3.2. proto právní předchůdce žalobkyně jednostranně ukončil v důsledku zmíněného porušení povinností smluvní vztah s žalovaným a to odstoupením od smlouvy ze dne 20. 2. 2019. Dle čl. 7 byl žalovaný vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do [číslo] dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, jinak je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli jednorázovou smluvní pokutu za každé zapůjčené přijímací zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný shora uvedená zařízení ve lhůtě nevrátil, nárokuje žalobkyně touto žalobou smluvní pokutu c celkové výši 4000 Kč, tj. 2000 Kč za každé shora uvedené zařízení. Dále v souvislosti s ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací se žalobce touto žalobou domáhá úhrady poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, dle ceny poplatku sjednané v ceníku, a dále pak úhrady neuhrazených vyúčtování za pronájem zapůjčených zařízení, vyúčtovaných fa [číslo] v částce 140 Kč, [číslo] v částce 140 Kč, [číslo] v částce 140 Kč, [číslo] částkou 140 Kč a [číslo] částkou 378,66 Kč. Uvedené částky žalovaný neuhradil přes písemné upomínky. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] zakázkových listů, upomínky – odstoupení od smlouvy, VOP, ceníku služeb [právnická osoba], předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2020 vč. dokladu o odeslání, fa [číslo] vzal soud za zjištěné skutečnosti tak, jak jsou tvrzeny žalobkyní v podané žalobě. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2201 o. z., neboť žalobkyně pronajala žalovanému shora uvedená příjmová zařízení za účelem příjmu služeb, které se mu žalobkyně zavázala poskytovat v souladu s ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích. Žalovaný tyto své povinnost řádně a včas neplnil, když současně po ukončení smlouvy zapůjčená zařízení ve lhůtě dle smlouvy nevrátil, kdy v důsledku uvedeného vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty v souladu s ust. § 2048 o. z. S ohledem na uvedené posoudil soud žalobu žalobkyně jako zcela důvodnou a jako takové jí v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když přitom přiznal žalobkyni i jí uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení, na který jí vznikl dle ust. § 1970 odst. 1 NOZ ve výši dle vladního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozh. znění. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 938,66 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.