18 C 192/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou soudu dne 1.4.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 2 873,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o přiznání nároku na úhradu ceny za poskytování služeb elektronických komunikací a dále smluvní pokuty za nevrácení poskytnutého přijímacího zařízení – modemu [anonymizováno 6 slov]) vč. poplatku za odpojení ve výši 500 Kč po odstoupení, to vše na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Na základě uvedené smluvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací se přitom žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a současně dodat koncové zařízení spec. výše, žalovaný se zavázal za tyto služby a koncové zařízení řádně platit ceny vyúčtované ve lhůtě splatnosti. Žalovaný tyto své povinnosti porušil, když ve lhůtách splatnosti neuhradil vyúčtování [číslo] co do částky 0.21 Kč, [číslo] co do částky 123 Kč, [číslo] co do částky 123 Kč, [číslo] co do částky 123 Kč, [číslo] co do částky 3,97 Kč, [číslo] co do částky 500 Kč. Uvedené částky žalovaný neuhradil ani přes písemnou upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se žalobkyně ani žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Dle ust. § 2201 obč. zákoníku v rozh. znění, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Dle ust. § 2048 obč. zákoníku v rozh. znění, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl důvodný, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě kterých se zavázala poskytovat tyto zmíněné služby žalovanému, a to včetně služeb třetích stran a včetně závazku pronajmout žalovanému koncové přijímací zařízení za sjednané platby. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas neuhradil ceny za poskytnuté služby, zejména nájemné za poskytnuté přijímací zařízení v souladu s ust. § 2201 NOZ, právní předchůdce žalobce odstoupil dle č. 2.7.3.2., které byly nedílnou součástí smlouvy, od předmětné smlouvy, a to dopisem ze dne 7. 11. 2019. Dle čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté přijímací zařízení, a to nejpozději do 14ti dnů od data ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu pak, že žalovaný ani tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl žalobkyni nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši 2000 Kč, a to dle ust. § 2048 NOZ. Povinnost žalovaného uhradit jak cenu za poskytnuté služby třetích stran, tak nájemné za pronájem koncového zařízení vyplývá z uzavřené smlouvy, a to na základě žalobkyní shora vystavených splatných faktur, a to včetně již zmíněného nároku na zaplacení smluvní pokuty a náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatků. Pravomoc soudu je dána s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kompetenčním sporu ze dne 26. 10. 2010 č.j. Conf 56/2010-12, který dospěl k závěru, že předmětem řízení je cena za službu, když se jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací a poskytnutí této služby nelze považovat za službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikací, nýbrž za služby, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Jelikož tedy žalovaný nesplnil řádně a včas své závazky, dostal se do prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy soud uložil žalovanému uhradit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení. Na základě výše zmíněných skutečností rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud žalovanému dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Příslušnost Okresního soudu Plzeň-město je přitom dána dle článku 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, Brusel I bis. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 515,65 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.