18 C 238/2021-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.04.2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 331,04 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo financování osobního automobilu tov. zn. [anonymizováno] [číslo] (VU/VV) [příjmení] -2.2. [anonymizováno], [VIN kód], rok výroby [rok] smlouvou, jejíž nedílnou součástí tvořily Obchodní podmínky [číslo] CAR [anonymizováno] dne [datum] a sazebník poplatků se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne způsobem a za podmínek smlouvy peněžní prostředky, přičemž žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit za ně úroky. Úvěr byl v souladu se smlouvou uhrazen žalobkyní přímo dodavateli předmětu financování, tj. [právnická osoba] a žalovaný na základě předávacího protokolu ze dne [datum] převzal od dodavatele předmět financování. Předmětnou smlouvou tedy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 699 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 154 188 Kč, která zahrnovala celkovou sumu splátek včetně pojištění. Žalovaný nicméně své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnil, proto došlo ze strany žalobkyně ke dni 2.6.2020 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění dlužná částka činila 83 457 Kč a sestávala se z neuhrazených splátek do dne ukončení smlouvy ve výši 25214 Kč, z části jistiny nesplacené do rozhodného dne ve výši 52 766 Kč, účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokuty 10% z dlužné částky ve výši 5277 Kč. Současně žalovaný neuhradil ani sjednané zákonné pojištění předmětného vozidla, kdy měsíční pojistné činilo 437 Kč a žalobkyně ho žalovanému přefakturovala za obd. od 1.6.2020 do 31.7.2020. Uvedené částky žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně, ani žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru vč. protokolu o předání, odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ke zboží, zesplatnění, dodejky, mandátní smlouvy, předžalobní upomínky, obch. podmínek vč. sazebníku, potvrzení o poskytnutí úvěru, přehledu plateb, 2x faktura pojištění, splátkového kalendáře, výpočtu kapitalizovaného smluvního úroku, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní, a žalovaným byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 699 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaný tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnil, proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu a úvěr zesplatnil. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, i nárok na zaplacení smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění a dále nárok na úhradu přeúčtovaného zákonného pojištění, které byl žalovaný rovněž povinen hradit. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 374 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 331,04 Kč sestávající z částky 4 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.