18 C 72/2021-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 12. 2020 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 064 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 18 592 Kč, když tato se sestává z poskytnuté jistiny, dále ze smluvního úroku v pevné výši 963 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4900 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1800 Kč. Částka 10 000 Kč byla předána žalované v hotovosti. Žalovaná dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] zaslala žalované postupně výzvy, které zůstaly bez odezvy. Dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 15. 6. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět, a to co do nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2525 Kč. S ohledem na uvedené částečné zpětvzetí soud řízení co do této částky zastavil, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně, ani žalovaná na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jejich konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] předpisu splátek, transakční historie smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek, vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 6. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila, proto právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované smluvní pokutu úvěrové smlouvy ve výši 4 075 Kč (za obd. od 10. 12. 2018 do 20. 5. 2020). V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2020 postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty v souvislosti s prodlením žalované i nárok na zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení až na nepatrnou část (částečné zpětvzetí) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 064 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.