20 C 104/2021-31 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 22. 2. 2021 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit jí částku 1 510 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil dne 19. 5. 2020 ke své přepravě dopravní prostředek městské dopravy provozovaný žalobkyní (tramvaj [číslo]) a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem či [anonymizováno] kartou, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinil. 2. Žalovanému byl pro řízení dle § 29 odst. 1 občanského soudního řádu ustanoven opatrovník. Ten k věci uvedl, že nezletilý žalovaný by byl dluhem handicapován hned od vstupu do života. Uvedl, že rodiče mají přizpůsobit svou péči věku dítěte a jeho potřebám a výkonem rodičovské odpovědnosti dítě chránit. Uvedl, že s ohledem na věk žalovaného má za to, že by měl mít dostatečné rozumové schopnosti k posouzení důsledků cestování v městské hromadné dopravě bez platné jízdenky či dokladu a navrhl, aby mu byla uložena povinnost hradit žalovanou částku. 3. Z hlášení a záznamu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaný cestoval v [obec] dne [datum] ve [údaj o čase] hodin tramvajovou linkou [číslo] vozem [číslo] byl kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a na jeho výzvu se neprokázal platnou jízdenkou ani [anonymizováno] kartou, na místě nezaplatil ani jízdné ve výši 10 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. <i>4. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.</i> <i>5. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>6. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování.</i> <i>7. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.</i> <i>8. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif.</i> <i>9. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.</i> <i>10. Dle článku 4 bodu 23 písm. a), přepravních podmínek [právnická osoba], za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovuje základní přirážka ve výši 1 500 Kč.</i> <i>11. Dle článku 4 bodu 24 přepravních podmínek [právnická osoba], nemá-li cestující při kontrole u sebe aktivovanou [anonymizováno] kartu na příslušné období platnosti, ale do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly včetně se jí prokáže u přepážky doplatkové pokladny, zaplatí přirážku ve výši 40 Kč. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému jako za jízdu bez platného jízdního dokladu. Přirážka se pak zvyšuje na částku 1 000 Kč, která musí být uhrazena do 40-ti kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet. Pokud tak v této lhůtě neučiní, je povinen uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet.</i> <i>12. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] ve znění pozdějších dodatků, o tarifu [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] [územní celek], je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek.</i> 13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný v den uvedený v žalobě použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobkyně prokázal platným jízdním dokladem. V době provedení kontroly bylo žalovanému patnáct let a jeden měsíc a s ohledem na tento věk se tedy soud zabýval i otázkou, zda žalovaný byl schopen smlouvu o přepravě uzavřít. S ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, jakož i z rozhodnutí Ústavního soudu České republiky III. ÚS 3708/15, I. ÚS 1041/14, III. ÚS 3708/15, II. ÚS 1864/16 a I. ÚS 1775/14, a také nálezu ze dne 8. ledna 2019 sp. zn. IV. ÚS 1639/18 má soud za to, že s ohledem k povaze smlouvy o přepravě, týkající se městské hromadné dopravy, již v souvislosti s nástupem do základní školy, tedy od šesti let věku, je dítě schopno pochopit, že pokud cestuje prostředkem městské hromadné dopravy, je tato cesta spojena se zaplacením jízdného. S ohledem na věk žalovaného v době jízdy v dopravním prostředku žalobkyně, má soud za to, že rozumová a volní vyspělost nezletilých ve věku starším patnácti let je přiměřená k uzavření smlouvy o přepravě v hromadném dopravním prostředku, když obecně je známa jak povinnost úhrady jízdného, tak skutečnost, že v případě jízdy bez platného jízdního dokladu hrozí cestujícímu přirážka k jízdnému. Žalovaný si proto podle soudu mohl a měl být vědom důsledků spojených s jeho nezaplacením, tedy povinnosti zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. Opatrovník žalovaného navíc potvrdil vyvratitelnou domněnku soudu o způsobilosti žalovaného k uzavření smlouvy o přepravě. Pokud jde o otázku, zda žalovaný zavinil porušení povinnosti zaplatit stanovené jízdné, není podle soudu relevantní zjišťovat, jaké byly majetkové a rodinné poměry žalovaného. Podle soudu je podstatné, že pokud žalovaný v době jízdy musel vědět, že je povinen cestovat s platným jízdním dokladem, pak pokud neměl dostatek finančních prostředků na koupi jízdenky v hodnotě 10 Kč, neměl vůbec využít dopravního prostředku žalované a v rámci města se dopravit pěšky, popř. jiným způsobem. Není žádným právem žalovaného bezplatně využívat přepravních služeb žalobkyně. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že ačkoliv obecně je potřeba chránit zájem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt, tak se v projednávaném případě tento princip neuplatní, když je na místě upřednostnit zákonnou zásadu smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku). Soud tedy dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako dopravcem na straně jedné a žalovaným jako cestujícím na straně druhé bylo platně uzavřeno celkem pět smluv o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 občanského zákoníku. Použil-li žalovaný dopravní prostředek žalobkyně bez platné jízdenky, pak je povinen dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného ve výši 10 Kč rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, celkem ve výši 1 300 Kč, když tato částka představuje zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 1 000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v rozhodném znění, paušální odměny nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.