20 C 125/2023-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit jí částku 11 872 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 8. 2021 na pozici doručovatel balíků s řízením vozidla. Žalovaný dne 26. 11. 2021 v 19:27 hod. při řízení služebního vozidla [značka automobilu] s [registrační značka] (dále jen "Vozidlo") poškodil přední část Vozidla, když při jízdě z [územní celek] do [anonymizováno] vyjel mimo vozovku a sjel ze srázu. Žalovaný neopatrnou jízdou poškodil Vozidlo, které má žalobce v nájmu. Žalovaný si je svého zavinění vědom, to stvrdil svým podpisem ve Zprávě o dopravní nehodě ze dne 29. 11. 2021, ke které neměl žádné připomínky. Vlastníkem vozidla je leasingová společnost [právnická osoba] Vozidlo bylo opraveno [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Oprava vozidla byla žalobkyni vyúčtována daňovým dokladem [číslo] ze dne 4. 2. 2022 znějící na částku 313 840,12 Kč. Po zohlednění amortizace a koeficientu DPH byla škoda vyčíslena na částku 290 419 Kč. Žalovaný v rozhodném období dosahoval průměrného hrubého měsíčního výdělku ve výši 26 382 Kč, proto mu byla v souladu s ustanovením § 257 an. zákoníku práce předepsána k náhradě škody částka ve výši 4,5 násobku mzdy, tj. 118 719 Kč. Tato dopravní nehoda byla nahlášena na [právnická osoba], která poskytla pojistné plnění ve výši 106 847 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit pouze spoluúčast ve výši 11 872 Kč. Žalovaný k dnešnímu dni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně odkázala na ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce a § 250 odst. 1 zákoníku práce s tím, že požaduje škodu, kterou žalovaný jako zaměstnanec způsobil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože žalobkyně předložila spolu s žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř. a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, dotázal se soud žalovaného, zda s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil. 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní s žalobou soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný pracoval pro žalobkyni od 30. 8. 2021 jako zaměstnanec na pozici doručovatel balíkový s řízením vozidla. Dne 26. 11. 2021 v 19:27 hod. při řízení služebního vozidla [značka automobilu] s [registrační značka] poškodil přední část Vozidla, když při jízdě z [územní celek] do [anonymizováno] vyjel mimo vozovku a sjel ze srázu. Škoda na vozidle, které měla žalobkyně v nájmu, činila 313 840 Kč, přičemž se zohledněním amortizace byla škoda vyčíslena na částku 290 419 Kč. Průměrný příjem žalovaného činil 26 382, proto mu byla předepsána škoda ve výši 118 719 Kč. Částka 106 847 Kč byla žalobkyni zaplacena její pojišťovnou. Žalovaný zavinění škody uznal dne 29. 11. 2021. Výzvou ze dne 16. 8. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě požadované částky do 15. 9. 2022. 5. Soud shledal žalobu zcela důvodnou. Mezi žalobkyní a žalovaným v době vzniku škody trval pracovní poměr, kdy žalovaný byl jako zaměstnanec povinen počínat si tak, aby na majetku či užívaných věcech žalobkyně nevznikla škoda (§ 249 odst. 1 zákoníku práce). Žalobkyně prokázala, že žalovaný při plnění svých pracovních povinností, do nichž spadalo řízení vozidla a péče o toto vozidlo, způsobil žalobkyni škodu uvedenou ve čtvrtém odstavci odůvodnění. Žalovaný toto své pochybení výslovně uznal. Bylo prokázáno, že v souvislosti s poškozením vozidla, žalobkyně uhradila částku ve výši 313 840,12 Kč. Dále bylo zjištěno, přičemž toto tvrzení je ve prospěch žalovaného, že po žalovaném bylo žalobkyní požadováno pouze 118 719 Kč, přičemž [právnická osoba] uhradila částku ve výši 106 847 Kč. Nebyla uhrazena pouze spoluúčast, která s ohledem na zavinění žalovaného byla právě jemu předepsána k úhradě. S odkazem na ustanovení § 250 odst. 1 a § 257 odst. 2 zákoníku práce, bylo žalobě vyhověno, když částka 11 872 Kč splňuje limit náhrady škody stanovené právě ustanovením § 257 odst. 2 zákoníku práce O úroku z prodlení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, žalovanému bylo uloženo uhradit zákonný úrok z prodlení plynoucí od 16. 9. 2022, a to s ohledem na dodatečně poskytnutou lhůtu, kterou žalobkyně žalovanému sdělila v předžalobní výzvě. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve věci byla plně úspěšná žalobkyně, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Ta představuje náklady na zaplacení soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak dvě paušální náhrady po 100 Kč s odkazem na § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.