20 C 147/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 40 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný nedodržel ústní dohodu, kterou se zavázal dodat a namontovat pro žalobce plynový Kotel [jméno], a to přesto, že dne 17. 9. 2020 byla žalovanému vyplacena záloha ve výši 40 000 Kč. Žalobci od smlouvy odstoupily a požadovali vrácení částky 40 000 Kč. Žalovaný dne 9. 3. 2021 písemně uznal uvedený dluh a zavázal se dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do 30. dne v měsíci počínaje březnem 2021, a to pod ztrátou výhody splátek při nesplnění kterékoliv z nich. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobci dali najevo s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listiny nazvané uznání dluhu a dohoda o splátkách soud zjistil, že žalovaný dne 9. 3. 2021 uznal svůj dluh vůči žalovaným co do částky 40 000 Kč z důvodu vrácení zálohy na kupní cenu kotle. Dluh se zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných do 30. dne v měsíci počínaje březnem 2021, a to pod ztrátou výhody splátek při nesplnění kterékoliv z nich. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na ust. § 2053 a § 2991 občanského zákoníku žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě. Soud proto vycházel z vyvratitelné domněnky dle § 2053 občanského zákoníku, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Po právní stránce se jedná o dluh z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, když žalovanému se dostalo úhrady částky 40 000 Kč z titulu smlouvy, která zanikla odstoupením. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale ten byl v průběhu řízení zcela pasivní. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobcům přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.