20 C 162/2020-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 4. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 400 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 17 700 Kč sestávající se z jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč, podle které měla žalovaná splácet týdně 295 Kč se splatností první splátky do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Pro případ prodlení žalované se zaplacením jakékoliv splátky bylo mezi účastníky sjednáno, že se stává splatný celý zbylý dluh v termínu splatnosti další týdenní splátky. Žalovaná hradila nepravidelně a na dlužnou částku uhradila částku ve výši 4 300 Kč, když s ohledem na výši týdenní splátky se stal celý dluh splatný ke dni 2. 11. 2017. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, když na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 7 700 Kč, tedy celkem částku 17 700 Kč, vrátit žalobkyni zpět v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 295 Kč se splatností první splátky od 21. 7. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>7. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>10. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> 11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000 Kč a vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 7 700 Kč i když tato částka byla formálně rozdělena na položku úrok 3 500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 000 a poplatek za hotovostní inkaso 2 200 Kč, tak sjednána byla úroková sazba 66 % ročně, což odpovídá právě částce 7 700 Kč, proto celá tato částka je soudem považována za úrok. Podle soudu se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červenci 2017 činila 11,30 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne 26. 1. 2020, tedy ode dne, kdy již lze očekávat, že marně uplynula sedmidenní lhůta k plnění stanovená žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 16. 1. 2020. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.