20 C 173/2021-58 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 2. 2021 a doplněným dne 17. 10. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 30. 4. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Žaloba je dále odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěrový rámec a žalovaný čerpal peněžní prostředky v souhrnné výši 47 925 Kč. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek původního věřitele [webová adresa]. Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet a splatit nejpozději do 29. 4. 2020. Dlužná částka se kromě nesplacené jistiny ve výši 19 812,56 Kč dále skládá z úroku ve výši 5 638,74 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 53 063 Kč. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 14. 10. 2021 žalobu zpět co do částky 11 882 Kč. Jelikož tak učinila před jednáním o věci samé, soud nevyžadoval souhlas žalovaného a řízení v uvedeném rozsahu zastavil výrokem I. tohoto usnesení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 1. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem. Měsíční výpůjční úroková sazba byla sjednána na 11,75 %, tedy 141 % p.a. Výše RPSN úvěru činila 279,29 %. Z historie transakcí soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem částku 47 925 Kč a na úvěr uhradil, dle tvrzení žalobkyně, celkem částku 53 063 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Z platební informace a dokumentu [jméno] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že smlouvě bylo přiděleno [číslo] [variabilní symbol]. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a oznámení o postoupení pohledávek byla žalobkyni touto smlouvou postoupena pohledávka z jiné smlouvy, a to označené referenčním [číslo] variabilním symbolem [číslo]. 5. Soud se proto primárně zabýval aktivní legitimací žalobkyně stran převodu práv a povinností z úvěrové smlouvy z původního věřitele [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyni přitom v řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně přechodu těchto práv. Žalobkyně této své procesní povinnosti nedostála, a to i přes to, že byla přípisem ze dne 12. 10. 2021 informována o tom, že na jednání bude žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jaké bylo smlouvě o revolvingovém úvěru přiděleno číslo a variabilní symbol a že žalobkyni byla smlouvou o postoupení pohledávek skutečně postoupena pohledávka z titulu tvrzené smlouvy o úvěru. Jelikož se žalobkyně ani po tomto upozornění nedostavila na jednání nařízené na 16. 11. 2021 nemohl ji soud poučit podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání. Protože žalobkyně neprokázala převod práv a povinností z úvěrové smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2019 byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta (výrok II.), když žalobkyně neunesla výše uvedené břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své aktivní věcné legitimace. 6. Soud neměl možnost žalobkyni ani poučit ve smyslu § 118a odst. 1a a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů o okolnostech tvrzené částečné úhrady žalovaným ve dnech 16. 6. 2020, 27. 9. 2021 6. 10. 2021, které mohlo mít vliv ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 občanského zákoníku. 7. Nad rámec výše uvedeného pak soud konstatuje, že důvodem pro zamítnutí žaloby by byla i ta okolnost, že soud považoval uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku, když ujednání o měsíčním úroku ve výši 11,75 %, tedy ročním úroku ve výši 141 % je ujednáním neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Jelikož právní předchůdce žalobkyně by úvěr bez uvedeného ujednání jistě neposkytl, jedná se podle soud o ujednání, které nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2019 činila 9,75 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Pokud by pak byl nárok žalobkyně posuzován z titulu bezdůvodného obohacení, pak by žalobkyni tento nárok nemohl náležet, jelikož žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil více, než jakou částku načerpal. 8. Zcela závěrem se soud musí pozastavit nad chaotickým podáním žalobkyně ze dne 14. 10. 2021, když ačkoliv byla žaloba původně podána na zaplacení částky 28 928 Kč, měla žalobkyně za to, že po částečném zpětvzetí žaloby zůstává předmětem řízení pouze částka 13 569,30 Kč. Uvedená nesrovnalost, včetně zjevných rozporů mimo jiné v tvrzené výši čerpané částky a doby splatnosti uvedené v žalobě, oproti doplněnému tvrzení a ujednání ve smlouvě, svědčí o značné nepřehlednosti a nedůvěryhodnosti portfolia pohledávek žalobkyně, která se zabývá jejich výkupem. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.