20 C 220/2021-37 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 5. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 931 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 17. 9. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 2 453 Kč, představující jistinu ve výši 2 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 453 Kč. Dále si strany smlouvy dohodly v čl. IX.1.a smlouvy nárok na smluvní pokutu při nesplacení celkové dlužné částky v termínu splatnosti, a to ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Částka 2 000 Kč byla převedena na účet označený žalovanou č. [bankovní účet]. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni nevrátila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] potvrzením banky žalované, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění a na jejím základě byla žalované dne 17. 9. 2020 poskytnuta částka 2 000 Kč. <i>5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 7. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatku za sjednání úvěru. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila, proto žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu úvěrové smlouvy ve výši 478 Kč za období od 2. 10. 2020 do 28. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Pokud soud posuzoval ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, posoudil jej soud jako přiměřený a platný, obdobně jako v totožném případě [název soudu] v Rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 819 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.