20 C 240/2020-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 276,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 4. 2020 mezi ní jako postupníkem a novým věřitelem a [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 12. 2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč, který byl splatný dne 5. 12. 2018. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem úvěrové smlouvy [anonymizováno]. Žalovaná se dle čl. II. Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] jejíž text odsouhlasila, zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč splatný dle čl. II Smlouvy o spotřebitelském úvěru v den splatnosti úvěru, tedy dne 5. 12. 2018. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 17. 4. 2020. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované celkem 6 276,30 Kč, nejpozději splatných dne 5. 12. 2018. Závěrem žalobkyně v podané žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby jej soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a za tímto účelem si vyžádal k důkazu vyjádření bankovního ústavu, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 5. 11. 2018 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 3 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 5. 12. 2018 v celkové výši 6 374,93 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 3 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30Kč. Výše RPSN úvěru činila 9 088,10 % Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 6. 11. 2020 žalované úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet] (smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], obchodní podmínky pro spotřebitelský úvěr, výpis z účtu předchůdce žalobkyně, sdělení [právnická osoba] ze dne 24.9. 2020). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 2. 4. 2020 s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2020 (postupní smlouva, příloha k postupní smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2020). Předžalobní výzvou ze dne 17. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s tím, že z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 17. 4. 2020 (výzva z 17. 4. 2020 a podací lístek). <i>5. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.</i> <i>6. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky.</i> <i>7. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.</i> 9. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 3 276,30 Kč za 20 dnů, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 1 328 % ročně. Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 1 328 % ročně, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2018 činila 19,12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V rozsahu úroku ze zápůjčky ve výši 3 276,30 Kč vč. příslušenství proto soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti předložené smlouvy. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalovaného skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 3 000 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 3 000 Kč na jeho bankovní účet od žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 4. 2020, ve