20 C 265/2020-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 45 582,10 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 26 087,89 Kč za období od 3. 10. 2017 do 20. 1. 2020 v zákonné sazbě v celkové výši 4 900,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 26 087,89 Kč za období od 24. 2. 2018 do 20. 1. 2020 v sazbě 28 % ročně v celkové výši 14 122,24 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 26 087,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 25 421 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 172 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 860 Kč a částku za administrativní náklady (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 13 389 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 924 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 25. 9. 2017. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 26 087,89 Kč a na dlužném poplatku částku 19494,21 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 25. 421 Kč představující úrok ve výši 5 172 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 6 860 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení 13 389 Kč, a to formou pravidelných týdenních splátek po 924 Kč RPSN činila 223,94 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 28 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 8 500 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 25 421 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 25 421 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v prosinci 2016 činila 12,39 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 21 500 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 8 500 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 21 500 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 29. 2. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 1. 3. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.