20 C 295/2020-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 556,04 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 4 662,13 Kč za období od 21. 6. 2017 do 14. 6. 2018 v celkové výši 374,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 4 662,13 Kč za období od 25. 1. 2018 do 14. 6. 2018 v sazbě 29 % ročně v celkové výši 529,54 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 4 662,13 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [anonymizována dvě slova] [rok] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 4 640 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za administrativní náklady (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 1 832 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 45 týdenních splátek po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 1. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 13. 6. 2017. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 4 662,13 Kč a na dlužném poplatku částku 2 893,91 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 2 640 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 623,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 10 694,09 Kč za období od 3. 5. 2017 do 14. 6. 2018 v celkové výši 975,66 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 10 694,09 Kč za období od 18. 1. 2018 do 14. 6. 2018 v sazbě 28 % ročně v celkové výši 1 231,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z žalované jistiny 10 694,09 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem 28 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 24. 11. 2016 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 12 961 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 586 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a částku za administrativní náklady (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 750 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 467 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 1. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 25. 4 2017. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 694,09 Kč a na dlužném poplatku částku 5 929,26 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 9 150Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce částky 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 4 640 Kč představující úrok ve výši 799 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1 832 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení 2 009 Kč, a to formou 45 pravidelných týdenních splátek po 237 Kč. RPSN činila 323,20 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 45 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 24. 11. 2016 smlouva o zápůjčce částky 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 12 961 Kč představující úrok ve výši 2 586 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení 1 625 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení 8 750 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 467 Kč. RPSN činila 231,04 %. Částka 1 443 Kč byla použita na úhradu dřívějšího závazku ze smlouvy [číslo] částka 13 557 byla žalovanému předána. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 28 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 2 640 Kč a na druhou smlouvu částku 9 150 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 6 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 4 640 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 15 000 Kč měl platit poplatek 12 961 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách o zápůjčce rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony a vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 89 % ročně u první a 74,88 % ročně u druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v listopadu 2016 činila 12,56 % ročně a v březnu 2017 činila 19,63 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum ro