20 C 332/2020-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 303,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 303,44 Kč od podání žaloby 15. 7. 2020 do zaplacení (jistina ze smlouvy [číslo]). Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 8 004 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 572 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 17,35 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 325 Kč a částku za administrativní náklady (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 107 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 18 měsíčních splátek po 1 056 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 4. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 11. 4. 2017. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny 8 303,44 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 4 926 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 833,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 833,52 Kč od podání žaloby 15. 7. 2020 do zaplacení (jistina ze smlouvy [číslo]). Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 10 273 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 124 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 989 Kč a částku za administrativní náklady (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 160 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 372 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 7. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 18. 7. 2017. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny 3 833,52 Kč Celkem žalovaný na pohledávku zaplatil částku 16 744 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce částky 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 10 273 Kč představující úrok ve výši 2 124 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 989 Kč a za hotovostní režim splátek 5 160 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 372 Kč RPSN činila 90,99 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce částky 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 8 004 Kč představující úrok ve výši 1 572 Kč, poplatek za zpracování 1 325 Kč a za komfortní splácení 5 107 Kč, a to formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 1 056 Kč RPSN činila 113,37 %. [příjmení] 1 559 Kč byla použita na úhradu dřívějšího závazku ze smlouvy [číslo] částka 9 441 byla žalovanému předána. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 4 926 Kč a na druhou smlouvu částku 16 744 Kč (tabulky umoření). Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na obě smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 11 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 8 044 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 12 000 Kč měl platit poplatek 10 273 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách o zápůjčce rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního splácení je zpoplatněna jen mírně vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv u této smlouvy mělo dojít k 60 inkasním úkonům, ačkoliv u druhé smlouvy pouze k 18 inkasním úkonům. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 48,5 % ročně u první a 74 % ročně u druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v květnu 2016 činila 13,28 % ročně a v říjnu 2016 činila 12,68 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení částek poskytnutých žalovanému s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil celkem o částku 23 000 Kč, když jedna poskytnutá„ zápůjčka“ činila 11 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 4 926 Kč a druhá zápůjčka činila 12 000 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 16 744. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 1 330 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu u