36 C 109/2021-69 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 63 746 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.12.2019 mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], IČ [číslo], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je [anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je [anonymizováno] obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2020 [číslo] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 63745.69 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 2020 -11-01. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 63745.69 Kč a splatností dne 2020 -11-01. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 2020 -11-23. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 63, 745.69 Kč nejpozději splatných dne 2020 -11-01. Žalobce dokládá pouze poslední splatnou fakturu, z důvodu jejich velkého počtu, které byly žalovanému zaslány. Tyto faktury je žalobce případně schopen dodat. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobce k prokázání skutečnosti, že žalovaný je majitelem účtu navrhuje, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného tj. [právnická osoba], kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření smlouvy 2020 -03-03“ 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 10. 11. 2021, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud tedy postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 3. 2020 vyplývá, že žalovaný měl dne 3. 3. 2020 uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč, který měl žalovaný dle podmínek stanovených v čl. V. smlouvy splácet tam uvedeným způsobem. Smlouva o úvěru není nikterak označena (např. uvedením čísla). Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky specifikované v příloze. V příloze je uvedeno, že měla být postoupena pohledávka za žalovaným s uvedením„ ref no“ [číslo], jeho rodným číslem,„ first invoice“ [číslo] ve výši 63 300,52. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020 vyplývá, že předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu, aby žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019, žalobkyně uvedla, že se dopustila písařské chyby v datu uzavření smlouvy o úvěru, nicméně k návrhu byla přiložena již správná smlouva ze dne 27. 1. 2020. Žalobkyně na dotaz soudu dále uvedla, že žalovaný čerpal celkem částku ve výši 44 300 Kč postupnými čerpáními v období od 3. 3. 2020 do 17. 7. 2020. Současně s předvoláním k jednání byla žalobkyně vyzvána, aby soudu obratem vysvětlila, na jakém základě dovozuje aktivní legitimaci žalobkyně. Na výzvu soudu již žalobkyně nereagovala. Soud na základě takto zjištěného skutkového stavu již neprováděl dokazování dalšími listinami, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně neunáší důkazní břemeno ohledně aktivní legitimace. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně její aktivní legitimace v tomto sporu. Předně je nutno konstatovat, že úvěrová smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně a dle předložené smlouvy uzavřena dne 3. 3. 2020, přičemž k čerpání úvěru mělo docházet dle žalobních tvrzení v období od 3. 3. 2020 do 17. 7. 2020. Žalobkyně však v žalobě uváděla, že k postoupení pohledávky mělo dojít dne 20. 12. 2019 a soudu předložila postupní smlouvu z 27. 1. 2020, tj. žalobkyně tvrdila, že k postoupení pohledávky mělo dojít ještě před vznikem pohledávky, tj. pohledávky, která v době jejího údajného postoupení ještě ani neexistovala. Bylo-li snad dokládáno jakési postoupení pohledávky, pak se jednalo o úvěrovou smlouvu [číslo] (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 11. 2020 vztahující se k postupní smlouvě ze dne 20. 12. 2019), která však nebyla předmětem tohoto řízení, nikoliv úvěrové smlouvy z 3. 3. 2020. Na výzvy soudu k doložení aktivní legitimace žalobkyně řádně nereagovala. Soud zamýšlel k tomuto nedostatku žalobkyni při ústním jednáním postupem dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, nicméně žalobkyně ani její zástupce se k jednání po předchozí omluvě nedostavili, pročež soud nemohl žalobkyni poskytnout procesní poučení a žalobu pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně zamítl. Ve sporu nebylo tedy ze strany žalobkyně prokázáno, že předchůdce žalobkyně skutečně postoupil žalobkyni pohledávku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 3. 3. 2020. 7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení plně úspěšný žalovaný právo na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvší žalobkyni. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.