36 C 120/2021-93 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému uhradit jí částku ve výši 4 938,06 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácená zařízení, 938,06 Kč z titulu nesplacených splátek za nájem zařízení včetně poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 24. 2. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] V rámci uzavřené smlouvy byl sjednán nájem přijímacích zařízení [anonymizováno] * [právnická osoba] [anonymizována tři slova] READY * ([číslo]) a Modem * [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] * ([anonymizováno]), převzetí obou zařízení potvrdil žalovaný podpisem zakázkového listu. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že neplatil řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací (nájem). Vzhledem k uvedenému v souladu čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením od smlouvy ze dne 21. 11. 2018, žalovaný byl zároveň vyzván k vrácení obou zařízení ve stanovené lhůtě s upozorněním na možnou sankci v podobě smluvní pokuty, nebude-li tato povinnost splněna. Dle čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je žalobce oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za nevrácené zařízení. Žalovaný zařízení nevrátil, poskytovateli tedy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 x 2 000 Kč dle ceníku za obě zařízení. Smluvní pokuta uhrazena nebyla. Další část nároku činí platby nájemného za poskytnutá zařízení po 70 Kč měsíčně za každé zařízení, kdy nebyly uhrazeny splátky splatné dne 20. 9. 2018, 20. 10. 2018, 20. 11. 2018, 20. 12. 2018 a 5. 1. 2019 v celkové výši 438,06 Kč a dále se žalobkyně domáhá zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za odpojení z důvodu nedoplatku, jehož výše vyplývá z ceníku. Předchůdce žalobkyně zanikl v důsledku fúze sloučením s žalobkyní jako společností nástupnickou, na kterou ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění předchůdce žalobkyně. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě zástupce žalobkyně ze dne 12. 5. 2020. V replice žalobkyně uvedla, že žalovaný si musel být vědom své povinnosti hradit nájem za zařízení a v případě odstoupení od smlouvy povinnosti zaplatit smluvní pokutu a poplatek za odpojení s ohledem na skutečnost, že totožnost žalovaného byla při podpisu smlouvy ověřena z jeho občanského průkazu a dále pak i ze skutečnosti, že žalovaný původně hradil nájemné za poskytnutá zařízení. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor. Ve vyjádření k odporu žalovaný uvedl, že nemá tušení a ani si není vědom toho, že by z jeho strany došlo vůči žalobkyni k nějakému pochybení, ničeho se nedopustil a nemá potuchy, o co jde. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 3. 11. 2021, ke kterému se žalobkyně po předchozí omluvě ani žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud tedy postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal v nepřítomnosti stran, přičemž vycházel z obsahu spisu. 4. Na základě provedených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 22. 2. 2018, ceníku služeb [právnická osoba], zakázkového listu ze dne 23. 2. 2018 podepsaného žalovaným, zakázkového listu ze dne 6. 12. 2018, všeobecných obchodních podmínek, odstoupení od smlouvy ze dne 21. 11. 2018, výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 5. 2020, dále pak z vyúčtování [číslo] výpisu z klientského účtu a sdělení MV ČR ze dne 17. 6. 2021 vzal soud v daném případě za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy právní předchůdce žalobkyně pronajal žalovanému dvě přijímací zařízení a to [anonymizováno] * [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] * ([číslo]) a Modem * [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] * ([anonymizováno]) za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil podpisem zakázkového listu ze dne 21. 2. 2018. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal hradit předchůdci žalobkyni za nájem poskytnutých zařízení částku ve výši 70 Kč za každé zařízení. Skutečnost, že smlouvu uzavřel právě žalovaný má soud za dostatečně prokázanou samotnou žalovaným podepsanou smlouvou a sdělením MV ČR, které uvedlo, že OP, kterým se žalovaný při podpisu v únoru 2018 prokázal, je veden jako ztracený, ale až od 26. 11. 2018 (tedy 9 měsíců po podpisu předmětné smlouvy). Je pravdou, že na smlouvě je uvedený jiný měsíc narození žalovaného (namísto května se uvádí leden) nicméně soud je toho názoru, že se jedná o písařskou chybu. Soud má dále za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně od smlouvy pro neplnění povinností ze stany žalovaného odstoupil. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byl žalovaný povinen v souladu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek a smlouvou vrátit dočasně poskytnutá zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vznikl předchůdci žalobkyně nárok na úhradu jednorázové smluvní pokuty, dle sazebníku v částce 2 000 Kč za každé zařízení. Předchůdce žalobkyně dále vyúčtováními [číslo] vyúčtoval žalovanému částku v celkové výši 438,06 Kč za pronájem zařízení a 1 x 500 Kč představující poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku, lhůty splatnosti odpovídají žalobním tvrzením. Výše smluvních pokut a odpojovacího poplatku vyplývají z předložených ceníků žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z jejích tvrzení a ze stavu v obchodním rejstříku. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2020 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud tudíž nemohl žalovaného postupem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit k jeho tvrzením, která zazněla v jeho vyjádření k odporu, přičemž jeho obrana byla navíc vyvrácena žalobkyní předloženými důkazy. <i>5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 7. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Mezi stranami vznikl uzavřením smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací závazek v podobě nájmu shora specifikovaných zařízení, jíž se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout specifikovaná zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a žalovaný se zavázal za nájem zařízení hradit předchůdci žalobkyně nájemné ve výši 70 Kč za každé zařízení měsíčně. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost předat předmět nájmu (specifikovaná zařízení) žalovanému k užívání, avšak žalovaný neuhradil splatná vyúčtování za nájmy zařízení v rozporu se shora citovaným ust. § 2201 občanského zákoníku, čímž se s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku dostal do prodlení s plněním svých povinností. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalovaného v případě porušení jeho smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaný dosud předchůdci žalobkyně nevrátil předmětná zařízení v rozporu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedl. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaný dosud nevrátil předmětná zařízení, která předchůdce žalobkyně poskytuje svým zákazníkům jako předmět nájmu, fakticky připravil předchůd