36 C 159/2021-61 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 78 570 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 410,63 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 19. 1. 2007. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti v souladu s ustanovením zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ zákon“), když nezaplatila televizní poplatky za 3. a 4. kvartál roku 2020. Žalovaná tedy dluží žalobkyni ke dni podání žaloby celkem částku ve výši 78 570 Kč s příslušenstvím, když tato částka sestává z částky ve výši 39 285 Kč představující neuhrazené platby koncesionářských poplatků za 3. kvartál a částky 39 285 Kč představující nezaplacené koncesionářské poplatky za 4. kvartál. Žalobkyně dále ve své žalobě odkázala na zákonná ustanovení a to § 7 odst. 2 a 3, § 10 zákona, kdy uvedla, že žalovaná svou povinnost zaplatit koncesionářské poplatky nesplnila ani poté, co jí byla zaslána výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků. Pokud jde o požadované příslušenství, pak k tomuto žalobkyně uvedla, že za 3. kvartál roku 2020 požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 39 285 Kč jdoucího od 16. 7. 2020 do 15. 4. 2021 ve výši 2 649,69 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za 4. kvartál roku 2020 z částky 39 285 Kč jdoucího od 16. 10. 2020 do 15. 4. 2021 ve výši 1 760,94 Kč. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla, aby ji soud zamítl. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě uvedla, že je subjektem poskytujícím ubytovací zařízení s tím, že ve svém ubytovacím zařízení má 97 ks televizí a tedy podle § 6 zákona představují koncesionářské poplatky měsíční částku ve výši 13 095 Kč (97 x 135 Kč). Žalovaná dále uvedla, že ze strany státu došlo k uzavření hotelů a ubytovacích zařízení od poloviny března do konce května 2020, následně se začalo podnikání v ubytovacích službách oživovat, avšak dalšími zásahy vlády od poloviny září 2020 došlo k dalšímu zastavení provozování její živnosti. Žalovaná uvedla, že do 24. 5. 2021 mohla ubytovávat pouze hosty cestující za prací, školicí akce byly omezeny pouze na malé skupinky. Rozvolnění se vždy týkala provozu činnosti žalované jako posledního oboru. Žalovaná dále uvedla, že v době, kdy musela provoz uzavřít, musela rozšířit ostrahu na 24 hodin, což představovalo další výdaje v měsíční částce přes 100 000 Kč, navíc v březnu 2020 měla plné sklady potravin, které se uzavřením zkazily. Žalovaná dále uvedla, že uhradila koncesionářské poplatky za 1. a 2. kvartál roku 2020 i přes tu skutečnost, že její živnost byla z rozhodnutí vlády za dobu od 12. 3. do 24. 5. 2020 znemožněna vládními opatřeními, kdy došlo následně na základě těchto opatření k uzavření hotelu. Žalovaná dále uvedla, že jednala se zástupci vlády a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a to přes Asociaci hotelů ČR (AHR ČR), kdy bylo opakovaně naléháno na vládu a její jednotlivé představitele, aby zvážili možnost odpuštění koncesionářských poplatků. Rovněž žalovaná tuto problematiku řešila s referentkou žalované, které sdělila, že poplatky za 3. a 4. kvartál nebyly uhrazeny z důvodu prosazení legislativní změny ohledně účtování koncesionářských poplatků po dobu trvání mimořádných opatření. Žalovaná dále uvedla, že jí byly odpuštěny povinnosti hradit místní pobytové poplatky (dříve magistrátní poplatky) pro všechny [anonymizováno] hotely s účinností od 1. 1. 2020. V závěru své obrany žalovaná pak uvedla, že nesouhlasí s úhradou koncesionářských poplatků za dobu, kdy provoz hotelu byl úplně zastaven nebo razantně omezen, kdy se jedná o období od 12. 3. 2020 do 24. 5. 2020 a dále období od 26. 10. 2020 dále. Žalovaná dále uváděla, že by měla být zohledněna v tomto řízení i ta skutečnost, že poplatky za 1. a 2. kvartál roku 2020 žalovaná uhradila, avšak hradit je dle jejího názoru neměla, neboť minimálně za období od 12. 3. 2020 do 24. 5. 2020, kdy byla její činnost z rozhodnutí vlády omezena, je požaduje navrátit a poplatky vůbec hradit za toto období nemá. Žalovaná s ohledem na její platby i za 1. a 2. kvartál roku 2020 uvedla, že má za to, že veškeré závazky vůči žalobkyni má vyrovnány. 3. Žalobkyně v replice uvedla, že nemá legislativní zmocnění pro změnu způsobu platby poplatků. Žalobkyně se musí řídit platnou legislativou, která přesně stanovuje výši i způsob placení poplatků. Zákon připouští jen omezené výjimky pro jejich neplacení, kdy tyto poplatky nemusí například hradit české ambasády, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, komerční rozhlasové a televizní stanice ani školy. Výjimka se vztahuje také na televizory v soudních síních. Všechny další instituce, firmy a podnikatelé, kteří mají nějaké zařízení umožňující volitelný příjem rozhlasového nebo televizního vysílání, platit poplatky musí. Žalobkyně je ochotná domluvit se na splátkách či poskytnout žalované delší lhůtu k plnění. Na podané žalobě však trvá. 4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 19. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do částky 73 923,35 Kč a to z toho důvodu, že žalovaná uhradila po podání žaloby ve dnech 2. 7. a 23. 7. 2021 částku v celkové výši 73 923,35 Kč, kdy konkrétně dne 2. 7. 2021 uhradila žalovaná částku 39 285 Kč a 23. 7. 2021 provedla platby ve výši 7 603,50 Kč, 10 560,50 Kč a 16 474,35 Kč. Ve zbytku žalobního návrhu tedy ohledně částky 4 646,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení žalobkyně trvala na podané žalobě. 5. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 20. 10. 2021, ke kterému se žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili. Soud tedy nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby dotvrdila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně toho, na jaké kvartály či měsíce byly provedené platby ze strany žalované žalobkyní započteny a co tedy zůstává předmětem řízení, tj. jaké konkrétní období vymezené 3. a 4. kvartálem 2020 tedy zůstává ze strany žalované neuhrazeno. 6. V průběhu ústního jednání žalovaná potvrdila platby, o kterých hovořila žalobkyně ve svém podání, kterým vzala žalobu částečně zpět, nicméně setrvala na svých předchozích označených důkazech, ze kterých se podává, že částka ve výši 10 560,50 Kč byla zaplacena dne 23. 7. 2021 s poznámkou 4. kvartál 2020; částka ve výši 16 474,35 Kč byla uhrazena dne 23. 7. 2021 s poznámkou 2. kvartál 2021; částka ve výši 7 603,50 Kč byla uhrazena dne 23. 7. 2021 s poznámkou 3. kvartál 2020 a částka ve výši 39 285 Kč byla uhrazena dne 2. 7. 2021 s poznámkou 3. kvartál 2021, jak ostatně žalovaná uvedla již ve svém vyjádření, které zaslala soudu dne 23. 7. 2021 včetně tam uvedených příloh. Při ústním jednání žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně na zaplacení koncensionářských poplatků za období, po které byl vládními opatřeními znemožněn provoz ubytovacích služeb, je v rozporu s dobrými mravy. 7. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala z velké části žalobu částečně zpět předtím, než ve věci začalo jednání, postupoval soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 o. s. ř. a řízení, co do této částky zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). Souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby a následným zastavením řízení nebyl vyžadován, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo předtím, než soud začal ve věci jednat (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby tedy zůstává částka ve výši 4 646,65 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 410,63 Kč. Soud, jak již uvedl shora, nemohl stranu žalující poučit k tomu, aby konkrétně uvedla a označila důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně toho, na jaké kvartály či měsíce byly provedené platby ze strany žalované žalobkyní započteny a co tedy zůstává předmětem řízení, tj. jaké konkrétní nezaplacené období zůstává předmětem tohoto řízení s ohledem na zdola uvedené skutečnosti. 8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná je od ledna 2007 přihlášena jako poplatník televizních poplatků (Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků na č. l. 20). Tuto skutečnost žalovaná v průběhu řízení ani nesporovala. Žalovaná byla výzvou ze dne 12. 1. 2021 vyzývána ze strany žalobkyně k zaplacení televizních poplatků ve výši 78 570 Kč (upomínka z 12. 1. 2021). Z listin na č. l. 16-18 spisu onačených jako„ přehled předpisů a plateb“ předložených stranou žalující bylo zjištěno, že dlužná částka za 3. a 4. kvartál představuje částku 78 570 Kč. Z listiny založené na č. l. 21 (označené jako„ specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení“) vyplývá, že žalobkyně požaduje na kapitalizovaném zákonném úroku částku ve výši 4 410,63 Kč, nicméně dle propočtů soudu by se mělo správně jednat o částku 4 049,03 Kč. Přílohou dopisu žalované ze dne 23. 7. 2021 byly rozpisy plateb