36 C 240/2021-101 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 8. 9. 2021, domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnosti zaplatit jí částky specifikované pod výrokem I. tohoto rozsudku, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 17. 10. 2018 se žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 263,90 Kč ke každému 15. dni v měsíci a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku dohodnutým způsobem. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost splnil, když úvěr žalovanému dne 17. 10. 2018 poskytl, žalovaný však svou povinnost řádně a včas splácet úvěr nesplnil, neboť sjednané splátky řádně a včas nehradil. [právnická osoba] tak přistoupila dne 15. 4. 2020 k zesplatnění dluhu. K zesplatnění dluhu se dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 379 615,62 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 133,45 Kč a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 599,56 Kč, přičemž konkrétní způsob výpočtu dlužné částky je obsažen ve vyjádření žalobkyně ze dne 8. 9. 2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2020 pak společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] se sídlem [adresa], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2020 postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývají následující skutečnosti. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 17. 10. 2018 ve spojení s akceptací tohoto návrhu ze stejného dne má soud za spolehlivě zjištěné, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit zpět v 120 měsíčních splátkách po 5 263,90 Kč s roční úrokovou sazbou 9,9%. Čerpání částky ve výši 400 000 Kč a skladba dlužné částky vyplývá z výpisu spotřebitelského úvěru na č. l. 34 a násl. Čerpání dlužné částky je rovněž doloženo zprávou banky ze dne 4. 11. 2021, ve které banka potvrzuje příchozí platbu ve výši 400 000 Kč (zpráva banky a smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 17. 9. 2015, úvěrová smlouva, výpis z úvěru). Přílohu smlouvy pak tvořil ceník. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, s nimiž se žalovaný seznámil. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky a další platby dle ceníku předchůdce žalobkyně. Z obchodních podmínek pro osobní úvěry a i ze samotné smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně, respektive původní věřitel byl oprávněn v případě porušení smlouvy prohlásit úvěr za okamžitě splatný (článek XIII. bod 1. písm. b) smlouvy). Dopisem ze dne 15. 4. 2020 prohlásil předchůdce žalobce úvěr za okamžitě splatný z důvodu prodlení žalovaného s úhradu splatných závazků. Původní věřitel pak uzavřel se [právnická osoba] dne 25. 8. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek a dne 8. 9. 2020 tato uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o obou postoupeních byl žalovaný písemně vyrozuměn (dopisem ze dne 25. 9. 2020 a 19. 1. 2021). Součástí postupních smluv jsou i přílohy k postupním smlouvám osvědčující aktivní legitimaci žalobkyně. Z výzvy žalobkyně ze dne 19. 1. 2021 má soud za zjištěné, že tato žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala prostřednictvím svého zástupce. <i>5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících o. z., a to dne 6. 12. 2018, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných úroků a poplatků vyplývají z ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z., když původní věřitel své povinnosti ze smlouvy splnil, žalovaný však nikoliv, když úvěr řádně a včas nehradil. Vedle dlužné jistiny má původní věřitel žalobkyně rovněž i právo na zaplacení sjednaných poplatků za pojištění a to v souladu se smlouvou o úvěru. Dále soud přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za osvědčenou dle ust. § 1879 o. z. ze shora citovaných smluv o postoupení pohledávek. S ohledem na shora uvedené soud žalobě zcela vyhověl tak, jak je uvedeno pod výrokem I. tohoto rozsudku. 9. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 15 185 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 2,5 úkonu právní služby á 9 820 Kč úkon dle ustanovení § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – 1x příprava, převzetí, ½ za prostou výzvu k úhradě, 1x žaloba, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 45 979,50 Kč [obec] plnění bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyni nenáleží odměna a režijní paušál za doplnění žaloby ze dne 8. 9. 2021, neboť žaloba měla být primárně podána tak, aby ji nebylo k výzvě soudu potřeba doplňovat. 10. O všech lhůtách ke splnění veškerých povinností plynoucích z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a stanovil pro jejich splnění obecnou třídenní lhůtu.