36 C 335/2020-127 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 66 785,50 Kč z titulu majetkové újmy společně s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 66 785,50 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a dále nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 10 % ročně od 24. 6. 2020 do zaplacení. Žaloba byla původně podána celkem čtyřmi žalobci proti žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že vůči všem žalobcům bylo dne [datum] Policií České republiky, krajským ředitelstvím policie [příjmení] [anonymizováno 6 slov] vydáno usnesení PČR [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání, a to pro úmyslný zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byli všichni žalobci zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozhodnutím nalézacího soudu bylo pravomocně projednáno a ukončeno trestní stíhání vůči všem žalobcům takovým způsobem, který vzhledem k absenci pravomocného odsuzujícího rozsudku státu zakládá odpovědnost za vzniklou újmu. Žalobci podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, a i v průběhu celého trestního řízení se aktivně hájili a využívali zákonné možnosti v rámci svého práva na obhajobu. Pokud jde o uplatněné nároky na náhradu újmy, domáhají se všichni žalobci po žalované jednak náhrady nákladů vynaložených za svou obhajobu a jednak také náhrady nemajetkové újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění v penězích podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“). Obhájcem žalobce v trestním řízení byl zástupce žalobce v tomto řízení. Žalobci v souvislosti se shora uvedeným trestním stíháním uplatňují rovněž v souladu s ustanovením § 31a zákona nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, protože v tomto případě nelze nemajetkovou újmu nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V tomto kontextu žalobci odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) dle kterého platí, že není u požadavku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, stanoveno přímo právním předpisem, v jakých konkrétních skutkových podstatách by vznik nemajetkové újmy měl spočívat, a tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy však při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též délky trestního stíhání, a především dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Žalobci tedy uplatňují svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy tak, že žalobce [celé jméno žalobce] je přesvědčen, že mu vinou nezákonného trestního stíhání byla způsobena značná nemajetková újma, kterou spatřuje v následujících okolnostech. Žalobce uvedl, že v jeho případě došlo k dehonestaci a stigmatizaci jeho osoby, a to dokonce s masivními dopady v médiích. Trestní stíhání probíhalo v Jihočeském kraji, kde žalobce celý život žije a jeho trestní stíhání bylo v tomto kraji dosti podstatným mediálním tématem. Způsob medializace trestního řízení pana žalobce významně přesáhla tištěná média a jejich aktuálnost a zpětná dohledatelnost a následná míra dopadů je oproti tištěným médiím výrazně větší a v tomto případě závažnější. Žalobce byl rovněž trestním stíháním dotčen v oblasti svého občanského a politického práva, neboť v době trestního stíhání kandidoval v komunálních volbách v letech [rok] a [rok] do zastupitelstva [územní celek]. V souvislosti se svojí kandidaturou čelil zejména ze strany svých politických konkurentů ale i ze strany veřejnosti častým dotazům, které souvisely s jeho trestním stíháním, které navíc bylo vedeno pro trestný čin skutkově vymezený tak, že se jej měl dopustit právě v souvislosti s výkonem funkce zastupitele a člena obecní rady. Toto jej nepochybně v souvislosti s výkonem jeho aktivního volebního práva diskvalifikovalo před ostatními. Trestním stíháním pak žalobce došlo i k výraznému narušení jeho soukromého života, neboť tento byl po celou dobu trestního řízení pod značným psychickým tlakem, když žil v obavě, že ačkoliv nic nespáchal, hrozí mu nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu nejméně dvou let. Dále je třeba si uvědomit, že [územní celek], v níž bydlí a, za níž vykonává funkci zastupitele a radního, je poměrně malou obcí čítající zhruba [číslo] obyvatel. Z toho samozřejmě plynulo, že prakticky každý občan obce věděl, z čeho je žalobce viněn a v očích občanů obce byl v důsledku toho do určité míry dehonestován, neboť ačkoliv samozřejmě platí zásada presumpce neviny, v očích běžných občanů mnohdy již samotné trestní stíhání znamená vinu osoby, která je trestním stíháním dotčena. Žalobce dále odkázal i na délku trestního stíhání, které bylo vedeno od [datum] do [datum], tedy přesně 4 roky a 9 měsíců. V tomto kontextu tedy žalobce odkázal, že nelze považovat, že by trestní stíhání představovalo krátkodobý zásah do života žalobce, když při zohlednění průměrné délky života muže v České republice okolo 73 let, z toho zhruba 45 v produktivním věku, je délka trestního stíhání téměř jednou osminou celého produktivního života žalobce a i s přihlédnutím k tomuto hledisku je tvrzená vzniklá nemajetková újma délkou trestního stíhání umocňována. Rovněž bylo zasaženo do cti a důstojnosti žalobce v jeho povolání, kdy žalobce v době trestního stíhání pracoval jako učitel a ředitel základní školy v obci [obec], kdy byl v průběhu trestního řízení vystavován ze strany rodičů tlaku spočívajícího v tom, že jako učitel má přispívat ke vzdělání, výchově a řádnému životu dětí, avšak sám je trestně stíhán, proto že takovýto život nevede. Při posuzování přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce zvážil a při jeho stanovení vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, kdy přihlížel zejména k povaze trestní věci, délce trestního stíhání a dále z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, jak bylo popsáno výše. Žalobce před podáním žaloby uplatnil v souladu s ustanovením § 14 odst. 1, 3 zákona svůj nárok u žalované dne 23. 12. 2019, avšak žalovaná nedodržela zákonnou šestiměsíční lhůtu k projednání nároku žalobcem, a proto se žalobce se svým nárokem obrátil na soud s tím, že lhůta k projednání nároku žalobce uplynula žalované dne 23. 6. 2020 počínaje dnem následujícím je tedy žalovaná v prodlení. K dotazu soudu zástupce žalobce při ústním jednání dne [datum] po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedl, že žalobce byl v době trestního řízení ředitelem základní školy, na kterého byl vyvíjen tlak ze strany rodičů dětí a veřejnosti, zda může vůbec tuto funkci vykonávat, když je trestně stíhán. Soud by měl rovněž přihlédnout k té skutečnosti, že v případě, kdy by byl žalobce odsouzen, nebyl by již osobou bezúhonnou, což by mohlo mít vliv na výkon jeho povolání učitele. Veřejnost neměla vůči žalobci důvěru, byl opakovaně vystavován dotazům ohledně jeho trestního stíhání. 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula a učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 6/2015. Žalovaná dále učinila nesporným, že v rámci mimosoudního projednání žalobou uplatněného nároku částečně vyhověla žalobci na náhradu nákladů trestního řízení, tj. majetkové újmy, co do částky 64 286,88 Kč a dále částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 62 700 Kč. K požadavkům žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalovaná uvedla, že za daný trestný čin, za který byl žalobcem trestně stíhán, činí trestní sazba odnětí svobody 2-8 let, trestní stíhání trvalo 4 roky a 9 měsíců, přičemž průběh trestního řízení žalovaná označila jako plynulý a v přiměřených lhůtách. Pokud jde o medializaci případu, žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Žalovaná dále ve vztahu k výši přiznaného zadostiučinění odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, dle kterého musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznanéh