36 C 336/2020-128 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 110 829,50 Kč z titulu majetkové újmy společně s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucím z částky 110 829,50 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení a dále nemajetkové újmy ve výši 90 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 10 % ročně od 24. 6. 2020 do zaplacení. Žaloba byla původně podána celkem čtyřmi žalobci proti žalované. Žaloba byla odůvodněna tím, že vůči všem žalobcům bylo dne [datum] Policií České republiky, krajským ředitelstvím policie [příjmení] kraje, [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] vydáno usnesení PČR [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání, a to pro úmyslný zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byli všichni žalobci zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozhodnutím nalézacího soudu bylo pravomocně projednáno a ukončeno trestní stíhání vůči všem žalobcům takovým způsobem, který vzhledem k absenci pravomocného odsuzujícího rozsudku státu zakládá odpovědnost za vzniklou újmu. Žalobci podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, a i v průběhu celého trestního řízení se aktivně hájili a využívali zákonné možnosti v rámci svého práva na obhajobu. Pokud jde o uplatněné nároky na náhradu újmy, domáhají se všichni žalobci po žalované jednak náhrady nákladů vynaložených za svou obhajobu a jednak také náhrady nemajetkové újmy v podobě přiměřeného zadostiučinění v penězích podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“). Obhájcem žalobce v trestním řízení byl zástupce žalobce v tomto řízení. Žalobci v souvislosti se shora uvedeným trestním stíháním uplatňují rovněž v souladu s ustanovením § 31a zákona nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, protože v tomto případě nelze nemajetkovou újmu nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. V tomto kontextu žalobci odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) dle kterého platí, že není u požadavku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, stanoveno přímo právním předpisem, v jakých konkrétních skutkových podstatách by vznik nemajetkové újmy měl spočívat, a tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy však při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též délky trestního stíhání, a především dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Žalobci tedy uplatňují svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy tak, že žalobce [celé jméno žalobce] je přesvědčen, že mu vinou nezákonného trestního stíhání byla způsobena značná nemajetková újma, kterou spatřuje v následujících okolnostech. Žalobce uvedl, že v jeho případě došlo k dehonestaci a stigmatizaci jeho osoby, a to dokonce s masivními dopady v médiích. Trestní stíhání probíhalo v Jihočeském kraji, kde žalobce celý život žije a jeho trestní stíhání bylo v tomto kraji dosti podstatným mediálním tématem. Způsob medializace trestního řízení pana žalobce významně přesáhla tištěná média a jejich aktuálnost a zpětná dohledatelnost a následná míra dopadů je oproti tištěným médiím výrazně větší a v tomto případě závažnější. Žalobce byl rovněž trestním stíháním dotčen v oblasti svého občanského a politického práva, neboť v době trestního stíhání kandidoval v komunálních volbách do zastupitelstva [územní celek]. V souvislosti se svojí kandidaturou čelil zejména ze strany svých politických konkurentů ale i ze strany veřejnosti častým dotazům, které souvisely s jeho trestním stíháním, které navíc bylo vedeno pro trestný čin skutkově vymezený tak, že se jej měl dopustit právě v souvislosti s výkonem funkce zastupitele a člena obecní rady. Toto jej nepochybně v souvislosti s výkonem jeho aktivního volebního práva diskvalifikovalo před ostatními. Trestním stíháním pak žalobce došlo i k výraznému narušení jeho soukromého života, neboť tento byl po celou dobu trestního řízení pod značným psychickým tlakem, když žil v obavě, že ačkoliv nic nespáchal, hrozí mu nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu nejméně dvou let. Dále je třeba si uvědomit, že [územní celek], v níž bydlí a, za níž vykonává funkci zastupitele a radního, je poměrně malou obcí čítající zhruba [číslo] obyvatel. Z toho samozřejmě plynulo, že prakticky každý občan obce věděl, z čeho je žalobce viněn a v očích občanů obce byl v důsledku toho do určité míry dehonestován, neboť ačkoliv samozřejmě platí zásada presumpce neviny, v očích běžných občanů mnohdy již samotné trestní stíhání znamená vinu osoby, která je trestním stíháním dotčena. Žalobce dále odkázal i na délku trestního stíhání, které bylo vedeno od [datum] do [datum], tedy přesně 4 roky a 9 měsíců. V tomto kontextu tedy žalobce odkázal, že nelze považovat, že by trestní stíhání představovalo krátkodobý zásah do života žalobce, když při zohlednění průměrné délky života muže v České republice okolo 73 let, z toho zhruba 45 v produktivním věku, je délka trestního stíhání téměř jednou osminou celého produktivního života žalobce a i s přihlédnutím k tomuto hledisku je tvrzená vzniklá nemajetková újma délkou trestního stíhání umocňována. Při posuzování přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce zvážil a při jeho stanovení vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, kdy přihlížel zejména k povaze trestní věci, délce trestního stíhání a dále z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, jak bylo popsáno výše. Žalobce před podáním žaloby uplatnil v souladu s ustanovením § 14 odst. 1, 3 zákona svůj nárok u žalované dne 23. 12. 2019, avšak žalovaná nedodržela zákonnou šestiměsíční lhůtu k projednání nároku žalobcem, a proto se žalobce se svým nárokem obrátil na soud s tím, že lhůta k projednání nároku žalobce uplynula žalované dne 23. 6. 2020 počínaje dnem následujícím je tedy žalovaná v prodlení. K dotazu soudu zástupce žalobce při ústním jednání dne [datum] po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedl, že žalobce v době trestního řízení pracoval v zemědělství, přičemž trestní stíhání se do jeho pracovního života nijak zvlášť nepromítlo. Žalobce byl opakovaně vystavován dotazům ohledně trestního stíhání ze strany veřejnosti a politických konkurentů. V době trestního stíhání byl zastupitelem a radním [územní celek]. Na okraj žalobce uvedl, že vlivem trestního stíhání došlo i ke zhoršení jeho zdravotního stavu kdy v letech [rok] a [rok] utrpěl dvě srdeční příhody, kdy jednou z příčin zdravotních problémů mohla být i psychická nepohoda, nicméně tuto skutečnost uvedl pouze na okraj bez dalších důkazních návrhů (vyjma účastnické výpovědi). 2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula a učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 6/2015. Žalovaná dále učinila nesporným, že v rámci mimosoudního projednání žalobou uplatněného nároku částečně vyhověla žalobci na náhradu nákladů trestního řízení, tj. majetkové újmy, co do částky 105 184,88 Kč a dále částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 62 700 Kč. K požadavkům žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalovaná uvedla, že za daný trestný čin, za který byl žalobcem trestně stíhán, činí trestní sazba odnětí svobody 2-8 let, trestní stíhání trvalo 4 roky a 9 měsíců, přičemž průběh trestního řízení žalovaná označila jako plynulý a v přiměřených lhůtách. Pokud jde o medializaci případu, žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011. Žalovaná dále ve vztahu k výši přiznaného zadostiučinění odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, dle kterého musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Tato výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností podstatně odlišovat od zadostiučinění při