38 C 154/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 5. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku ve výši 82 100 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa], v jehož [anonymizováno] nadzemním podlaží se nachází byt o velikosti [výměra] tvořený [anonymizováno] pokoji, kuchyní, předsíní a sociálním zázemím. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl uvedený byt, nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od 1. 6. 2019 do 30. 11. 2019. Dodatky [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] byla doba nájmu postupně prodloužena do 31. 5. 2020 a 30. 11. 2020 žalovaná se nájemní smlouvou zavázala k hrazení nájemného ve výši 12 500 Kč měsíčně a hrazení záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 500 Kč měsíčně. Nájemné bylo s ohledem na inflaci zvýšeno od dubna 2020 na 12 850 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila nájemné za období od května 2020 do listopadu 2020 v celkové výši 82 100 Kč. Tento dluh žalovaná uznala dne 30. 10. 2020. Žalovaná následně požádala o vypracování splátkového kalendáře, ten však již nepodepsala. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k zaplacení dluhu, naposledy upomínkou ze dne 11. 5. 2020. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa] na adrese [adresa žalované a žalobce] (viz informace o pozemku a seznam nemovitostí na LV č.l. 7-8). Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícího se ve [anonymizováno] nadzemním podlaží tohoto domu a žalovaná se zavázala za užívání domu hradit nájemné ve výši 12 500 Kč a zálohy na služby, jejichž výše nebyla v nájemné smlouvě uvedena. Splatnost nájemného byla sjednána do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, za který se platí. Doba nájmu byla uvedena od 1. 6. 2019 do 30. 11. 2019. Účastníci si ujednali, že v situaci, kdy nedojde na základě dohody nejpozději 1 měsíc před uplynutím doby určité k vypovězení nájemní smlouvy, dojde k automatickému prodloužení nájemního vztahu (viz č.l. 9-10 spisu). Zda došlo k prodloužení doby nájmu se soudu nepodařilo zjistit, neboť zmiňované dodatky č. 1 a č. 2 nejsou podepsaná (č.l. 11, 13). Dopisem ze dne 30. 10. 2020 odeslaným dne 9. 11. 2020 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky ve výši 54 250 Kč s přísl. do 7 dnů od obdržení výzvy, dopis nebyl fakticky doručen, neboť zásilka nebyla vyzvednuta (viz č.l. 14 až 16 spisu). Dne 30. 11. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda, na základě které došlo k ukončení nájemního vztahu ke dni 30. 11. 2020 a současně bylo potvrzeno předání bytu žalobci a popsáno poškození bytu a stav měřidel (viz č.l. 17). Dne 30. 11.2020 žalobkyně podepsala dokument nazvaný uznání dluhu, ve kterém uvedla, že uznává svůj dluh ve výši 82 100 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na služby s odkazem na uzavřenou nájemní smlouvu, součástí dokumentu je též tabulka obsahující přesné uvedení výše nedoplatku na nájemném, na zálohách na služby za jednotlivé měsíční období od června 2020 do listopadu 2020 (viz č.l. 18). Dopisem ze dne 22. 2. 2021 odeslaným právním zástupcem žalobce dne 23. 2. 2021 byl poslán žalované návrh dohody o splátkovém kalendáři, tato dohoda však není podepsána žádným z účastníků (viz č.l. 19 až 22) a zásilka se vrátila zpět nevyzvednutá právnímu zástupci žalobce (č.l. 23) Dopisem ze dne 11. 5. 2021 odeslaným dne 13. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem k zaplacení a upozorněna na možnost podání žaloby. <i>5. Podle § 2201 odstavec 1 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění (dále jen Občanský zákoník) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>6. Podle § 2235 odstavec 1 Občanského zákoníku zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.</i> <i>7. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>8. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 29 Cdo 3696/2016, 29 ICdo 21/2016, 29 NSČR 33/2017, 33 Cdo 2332/2018 a 32 Odo 1323/2004) není neplatnost původního závazku důvodem pro závěr o neplatnosti uznání dluhu.</i> 9. Soud zjištěný skutkový stav hodnotí následovně. Mezi účastníky byla platně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. a § 2235 a násl. Občanského zákoníku, jejímž předmětem je právo žalované užívat k zajištění bytových potřeb byt popsaný shora a ze které současně plyne povinnost platit nájemné ve výši 12 500 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu v smyslu § 2246 a § 2247 Občanského zákoníku. Byt byl užíván žalovanou až do 30. 11. 2020, kdy byl nájemní vztah dohodou účastníků ukončen a byt žalobci předán zpět. Žalovaná uznala svůj dluh z právního důvodu nájemného za období od června 2020 do listopadu 2020 ve výši 67 100 Kč a z právního důvodu záloh na služby ve výši 15 000 Kč, v uznání je řádně uvedena dlužná částka z tohoto obou právních důvodů za jednotlivé měsíce, celkem tedy 82 100 Kč. Uznání založené na čl. 18 spisu soud považuje za řádné uznání dluhu ve smyslu § 2053 Občanského zákoníku se všemi s tím spojenými právními dopady, soud tedy dospěl k závěru, že dluh, který je předmětem žaloby v době uznání trval. Soud navíc s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR uvedenou shora a pasivitu žalované nezkoumal platnost původních ujednání. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněný a žalobě proto ohledně jistiny dluhu ve výši 82 100 Kč vyhověl. Splatnost nájemného byla nájemní smlouvou dohodnuta do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, za který se platí. Prodlení žalované se zaplacením nájemného za červen 2020 tedy nastalo dne 1. 6. 2020 a v následujících měsících obdobně vždy k prvnímu dne měsíce. Proto soud vyhověl žalobě i ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužného nájemného, a to s odkazem na § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se však týká dlužných záloh na služby spojené s užíváním bytu, jejich splatnost nebyla v nájemní smlouvě sjednána, soud proto odvodil prodlení se zaplacením záloh až od přípisu zaslaného právním zástupcem žalobce ze dne 30. 10. 2020 pro zálohy za období od června 2019 do října 2020 (dne 9. 11. 2020 byla výzva odeslána, do dispozicie žalované se tak dostala 10. 11. 2020 a stanovená 7dmi denní lhůta uplynula dne 17. 11. 2020, první den prodlení nastal u částky 12 500 Kč tedy od 18. 11. 2020) a od přípisu ze dne 11. 5. 2021 (13. 5. 2021 byla výzva odeslána, do dispozice žalované se tak dostala 14. 5. 2021 a stanovená 7dmi denní lhůta uplynula dne 21. 5. 2021, první den prodlení nastal u částky 2 500 Kč odpovídající měsíci listopadu 2020 tedy od 22. 5. 2021). Ve zbytku zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč pak žaloba byla zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení v převážné míře úspěšný (zamítnutí žaloby se týká zanedbatelné části zákonného úroku z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 238,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 105 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 100 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 160 Kč ve výši 2 973,60 Kč.