38 C 204/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 719,33 Kč a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] a současně zajistit přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby zaplatit sjednané ceny. [právnická osoba] zanikla v důsledku fúze sloučením se žalobcem. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že v rozporu s čl. 5 a čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek neplatil řádně cenu za pronajaté zařízení uvedené níže. Vzhledem k uvedenému v souladu s ust. § 65 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích v rozhodném znění a ustanovení čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek předchůdce žalobkyně jednostranně ukončila smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením ze dne 8. 11. 2018 a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu za poskytnuté služby a k vrácení zařízení. Dle čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže žalovaná nevrátí zařízení ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 6. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, byl předchůdce žalobkyně oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně zařízení, [anonymizováno] jí bylo zapůjčeno za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a jehož převzetí žalovaná potvrdila na zakázkovém listu, a to [anonymizováno 6 slov] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]), vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 2 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2020. Žalované byly dále vystaveny tyto faktury: [číslo] splatná dne 5. 7. 2018, kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení částky 70 Kč za pronájem shora uvedeného zařízení, [číslo] splatná dne 05. 8. 2018 kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení částky 70 Kč za pronájem shora uvedeného zařízení, [číslo] splatná dne 05. 9. 2018 kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení částky 70 Kč za pronájem shora uvedeného zařízení, [číslo] splatná dne 5. 10. 2018 kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení částky 70 Kč za pronájem shora uvedeného zařízení, [číslo] splatná dne 20. 10. 2018, kterou byla mimo jiné žalovaná vyzvána k zaplacení částky 70 Kč za pronájem shora uvedeného zařízení a 500 Kč za odpojení zařízení z důvodu nedoplatku na nájemném za zařízení. Hodnota pohledávky tedy činí 719,33 Kč. Uvedenou částku žalovaná neuhradila ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 5. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce i žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřily, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má pravomoc ve věci rozhodovat. Předmětem tohoto sporu je nedoplatek na nájemném a smluvní pokuta spojená s nevrácením zařízení. Nejedná se tak o cenu za poskytované služby elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. a soud má ve věci pravomoc k rozhodování. 5. Soud zjistil tento skutkový stav na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum], ceníku služeb [právnická osoba], zakázkového listu ze dne [datum], odstoupení od smlouvy a výzvy k vrácení zařízení a zaplacení dluhu ze dne 8. 11. 2018 a předžalobní upomínky ze dne 12. 5. 2020 a daňových dokladů dokladu [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] soud v daném případě považuje za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou byla dne 10. 2. 2017 platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, kdy v rámci daného závazkového vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel a společností [právnická osoba] [IČO] jako podnikatel, jednalo se tedy ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku, v rozhodném znění, o smlouvu spotřebitelskou v režimu dle zákona [číslo] o elektronických komunikacích. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy předchůdce žalobkyně pronajal ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku žalovanému 1 zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, a to zařízení [anonymizováno 6 slov] (SN: [příjmení]: [anonymizováno]). Převzetí zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne [datum]. Žalovaná řádně neplatila cenu za poskytované služby včetně ceny za pronajaté zařízení (nájemného). Z tohoto důvodu společnost [právnická osoba] jednostranně odstoupila od předmětné smlouvy dopisem ze dne 8. 11. 2018. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byla žalovaná povinna v souladu s čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy vrátit předchůdci žalobkyně dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, vznikl společnosti [právnická osoba] nárok na zaplacení jednorázové smluvní pokuty ve výši dle sazebníku žalobkyně, v daném případě v částce 2 000 Kč za nevrácení zařízení žalovanou a nárok na zaplacení poplatku za odpojení ve výši 500 Kč Smluvní pokuta byla přitom v rámci všeobecných obchodních podmínek mezi účastníky sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Žalovaná dále nezaplatila nájemné za pronajatá zařízení, které jí bylo vyúčtováno těmito fakturami (daňovými doklady), kterými byla k zaplacení vyzvána: [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] vždy ve výši 70 Kč (70 krát 5 tedy 350 Kč). Ke změně v osobě věřitele došlo ke dni 1. 4. 2020 tím, že společnost [právnická osoba] zanikla fúzí sloučením se žalobcem (viz výpis z obchodního rejstříku). <i>6. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.</i> <i>7. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) platí že, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.</i> <i>8. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla platně uzavřena smlouva, jejíž část lze hodnotit mimo jiné též jako platné ujednání o nájmu zařízení ve smyslu ustanovení § 2201 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit za úplatu žalované užívání koncového zařízení specifikovaného shora a žalovaná se zavázala hradit za toto užívání nájemné. Žalovaná svoji povinnost vyplývající ze smlouvy porušila, když dohodnuté nájemné nehradila. Mezi stranami byla dále utvrzena povinnost žalované v případě porušení jejích smluvních povinností zaplatit předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku ve výši 2 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Dle žalobních tvrzení žalovaná dosud předchůdci žalobkyně nevrátila předmětná zařízení v rozporu s čl. 7 6. všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož vznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácené zařízení. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a na svou obranu ničeho neuvedla. V tomto kontextu dále soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě soud shledal ještě přiměřeným, neboť tím, že žalovaná dosud nevrátila předmětné zařízení, které předchůdce žalobkyně poskytuje svým zá