38 C 227/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2021 ve spojení s doplněním tvrzení ze dne 31. 8. 2021 (č.l. 26 - 27) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 53 428,24 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 15,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 991 Kč měsíčně vždy k osmému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil a nesplácel řádně a včas, byl proto předchůdcem žalobkyně písemně upomenut a následně došlo k zesplatnění úvěru ke dni 2. 9. 2020. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání. Dne 23. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] [IČO] na žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 1. 4. 2021, kterým byl současně vyzván žalovaný k zaplacení Dluh žalovaného činí 48 659,66 Kč na jistině úvěru, poplatku na pojistném schopnosti splácet úvěr ve výši 300 Kč za červen až září 2020 (vždy 75 Kč měsíčně) a smluvní pokuty sjednané dle čl. 6 2. písmeno b) smlouvy z částky, ohledně níž je v prodlení, tedy za dobu od 2. 9. 2020 do 2. 12. 2020 ve výši 4 468,58 Kč, úrok z úvěru ve výši 15,9% ročně a úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný za období do 2. 9. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením uvedeným v žalobě a doplnění ze dne 31. 8. 2021 [právnická osoba] [IČO] uzavřela dne [datum] se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb. Na základě této smlouvy byl zřízen žalovanému běžný a spořící účet. Účastníci se dohodli na způsobu komunikace prostřednictvím e-mailu a SMS zpráv. Dne [datum] pak peněžní ústav se žalovaným uzavřel prostřednictvím elektronické komunikace (mobilního telefonu a zaslané potvrzovací SMS zprávy) smlouvu o půjčce [číslo] (viz rámcová smlouva a návrh na uzavření smlouvy o půjčce a akceptace návrhu smlouvy o půjčce v EPR spisu). Na základě smlouvy o půjčce byla žalovanému poskytnuta téhož dne částku ve výši 50 000 Kč (viz návrh smlouvy o půjčce a jeho akceptace v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 15,90% ročně, RPSN činila 17,10%. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 991 Kč měsíčně a tzv. poplatek za pojištění ve výši 75 Kč měsíčně, tedy 1066 Kč měsíčně počínaje 8. 2. 2020 vždy k 8mému dni v měsíci. Pro případ prodlení bylo sjednáno článkem 6. 2. písmeno b) smlouvy právo peněžního ústavu prohlásit půjčku a ostatní pohledávky za okamžitě splatné a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky (viz návrh smlouvy o půjčce a jeho akceptace v EPR spisu). Žalovaný své povinnosti neplnil, dopisem ze dne 10. 8. 2020 byl vyzván k zaplacení dluhu a následně dopisem ze dne 2. 9. 2020 pak bylo peněžním ústavem využito právo k okamžitému zesplatnění dluhu, dluh byl vyčíslen a žalovaný vyzván k jeho doplacení do 10ti dnů (viz dopisy a podací archy v EPR spisu. Dne 17. 3. 2021 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] [IČO] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky a příloha specifikující seznam pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty v EPR spisu) a postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 1. 4. 2021 (viz. oznámení o postoupení pohledávky a podací arch v CEPR spisu). Předmětnou dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 (výzva je v EPR spisu). <i>4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2390 občanského zákoníku o zápůjčce. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně poskytl jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky a pojištěním vrátit. Pokud své povinnosti nesplnil a byl k jejich splnění opětovně vyzván a předchůdce žalobkyně využil svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku k zaplacení celého dluhu při splnění ujednaných podmínek, stal se dluh splatným dne 2. 9. 2020 jako celek, tedy jak nevrácená jistina ve výši 48 659,66 Kč, tak nezaplacené pojistné ve výši 300 Kč. Pokud peněžní ústav uplatnil i právo na smluvní pokutu dle ujednaných podmínek, učinil tak též po právu. Smluvní pokuta byla vyčíslena jen za období od 2. 9. 2020 do 2. 12. 2020 z jistiny úvěru 48 659,66 Kč ve výši 0,1% denně, celkem tedy 4 468,58 Kč Celkem tedy 53 428,24 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením nedoplatku úvěru ve výši 48 659,66 Kč i smluvní pokuty a pojištění, tedy celkem 53 428,24 Kč nastal dne 3. 9. 2020 (s ohledem na zesplatnění). Vedle úroku z prodlení je povinností žalovaného zaplatit i sjednané úroky ve výši 15,9% ročně z jistiny od 3. 9. 2020, resp. z jednotlivých splátek i od dřívějšího data., neboť prodlení s jednotlivými splátkami však nastalo dříve. Pokud úrok z jednotlivých splátek pak byl kapitalizován a vyčíslen na 2 379,74 Kč (viz č.l. 27 spisu). Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o zápůjčce shledal platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ohledně povinnosti poskytovatele zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka úvěr splácet dle § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud pro zjednodušení odkazuje na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 642,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 138 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 428,24 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 260 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 640 Kč ve výši 2 864,40 Kč. Soud nepřiznal nárok na zaplacení odměny advokáta za podání ze dne 31. 8. 2021, neboť tímto podáním byla na výzvu soudu doplněna tvrzení, která nebyla obsažena v žalobě a pro posouzení věci byla nezbytná.