38 C 239/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12.5.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3152,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalobkyně stala věřitelem na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1600 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17.7.2018. Žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1600 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1552,64 Kč. Předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na webových stránkách www.creditportal.cz zaslal žalovaný předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1552,64 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav. Žalovaný projevil vůli uzavřít prostřednictvím elektronických komunikací (potvrzení SMS) dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě měla být žalovanému poskytnuta částka ve výši 1 600 Kč a žalovaný se měl zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 1552,64 Kč nejpozději do [datum], při včasném zaplacení měla být poskytnuta sleva ve výši 29,63 Kč. Výše úroku byla uvedena ve smlouvě 40% p.a., výše RPSN pak 9 349,10%. Právní předchůdce žalobkyně skutečně poskytl dne [datum] žalovanému částku ve výši 1600 Kč, kterou zaslal převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a v poznámce uvedl č. [anonymizováno] (viz. smlouva o úvěru a potvrzení o platbě [příjmení] spis, sdělení banky žalovaného [právnická osoba] č.l. 28). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohy. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávky, příloha, oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek vše v [příjmení] spisu). Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 10. 2019 (výzva a podací lístek v [příjmení] spisu). <b>5. Ze skutkového stavu soud dovodil následující právní závěr.</b> 6. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.) Národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál). Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 7. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebitele, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud tedy posuzoval ujednání účastníků smlouvy podle § 2395 o. z. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 8. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 9. Podle § 2390 občanského zákoníku platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. 10. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 12. Soud považuje smlouvu, která měla být mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť porovnáním výše poskytnuté částky 1 600 Kč a poplatku ve výši 1 552,64 Kč, který soud považuje za úrok ve smyslu § 2392 občanského zákoníku a který odpovídá i dle textu smlouvy 97% z poskytnuté částky za dobu 1 měsíce, dospěl aritmetickým výpočtem k závěru, že tento úrok činí 1164 % ročně. Ujednání o takové výši považuje soud za nemravné, a to s odkazem na shora uvedená ustanovení právních předpisů a judikatury. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek, by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání je tedy ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, žalobkyně tyto okolnosti ani netvrdila. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněný ú