38 C 243/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50 000 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalobkyně je společně s manželem [jméno] [příjmení] vlastnicí bytového domu [adresa] v [obec], ulice [ulice] č. or. [anonymizováno]. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouvy, jejímž předmětem byl byt [číslo] v suterénu předmětného domu s [jméno] [příjmení] jako nájemkyní. Tato nájemkyně přenechala neoprávněně byt k užívání žalovanému, který poškodil výmalbu bytu, interiérové dveře, kuchyňskou linku, elektroinstalaci, vybavení koupelny a francouzské okno v bytě a způsobil tak svým jednáním žalobkyni škodu ve výši 50 000 Kč. Svůj závazek takto způsobenou a vyčíslenou škodu zaplatit žalobkyni dne 1.07.2019 uznal a zavázal se ji nahradit do 31.12.2019. Vzhledem k tomu, že svoji povinnost nesplnil, byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 12.05.2020. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz ze dne 22.07.2020, který se nepodařilo doručit žalovanému. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce již v podané žalobě projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutkový stav z předložených listinných důkazů. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně má ve společném jmění s manželem [jméno] [příjmení] mimo jiné pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek], část [územní celek], jehož součástí je i dům [adresa]. Z plné moci ze dne 06.03.2012 soud zjistil, že žalobkyně byla svým manželem zmocněna ke všem právním jednáním. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl shora uvedený byt. Z uznání dluhu ze dne 01.07.2019 soud zjistil, že byt byl užíván fakticky žalovaným, který jej svým jednáním poškodil, a to tak že poškodil malby, interiérové dveře, francouzské okno, kuchyňskou linku, vybavení koupelny a elektroinstalace. Škoda byla vyčíslena na 50 000 Kč. Žalovaný takto vyčíslenou škodu dne 01.07.2019 uznal a zavázal se ji zaplatit ve lhůtě do 31.12.2019. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12.05.2020 je patrné, že žalovaný byl na poslední žalobkyni známé adrese k úhradě dluhu vyzván. 5. Podle § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Podle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Bylo prokázáno, že žalobkyně s manželem vlastní předmětný bytový dům. Jako manželé pak společně pronajali byt [číslo] [jméno] [příjmení], která byt přenechala k užívání žalovanému. Žalobu podávala jako žalobkyně pouze [celé jméno žalobce], soud se tedy zabýval primárně tím, zda je k podání žaloby aktivně legitimovaná, resp. zda není nezbytné, aby jako žalobci vystupovali oba manželé. Soud dospěl k závěru, že toto nutné není, neboť manželé jsou dle § 696 o.z. oprávněni se v běžných záležitostech zastupovat a navíc společné jmění manželů znamená, že každý z manželů vlastní věc jako celek, proto má též každý z manželů právo domáhat se vůči třetí osobám ochrany věci (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 555/2002, 22 Cdo 4208/2008, 21 Cdo 4931/2016). Žalobu na zaplacení škody způsobené na majetku ve společném jmění manželů vnímá judikatura jako situaci, kdy nevzniká nerozlučné procesní společenství ve smyslu § 92 odstavec 1 o.s.ř. na straně žalobců a není tak nezbytné, aby jako žalobci vystupovali oba manželé. Soud tedy dospěl k závěru, že je dána aktivní legitimace nejen žalobkyně a jeho manžela k podání žaloby, ale i jen výlučně žalobkyně. 9. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byt užíval a svým jednáním způsobil na majetku žalobkyně a jejího manžela škodu, která byla vyčíslena na částku 50 000 Kč. Je tedy pasivně legitimován v řízení a je povinen k náhradě škody, kterou svým jednáním na majetku žalované a jejího manžela způsobil. Soud vyšel z prohlášení žalovaného ze dne [datum] spočívající v uznání jeho dluhu), když považuje tímto uznáním s ohledem na § 2053 OZ za prokázanou existenci závazku z deliktního jednání žalovaného ve výši 50 000 Kč, a to jednak co do právního důvodu jeho vzniku (závazek vzniklý z deliktního jednání, a to z odpovědnosti za škodu spočívající v povinnosti nahradit žalobkyni škodu vzniklou na jejím majetku), tak i co do jeho uznané výše. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení na svoji obranu. Soud tedy žalobu považuje za důvodnou, a proto jí vyhověl. Důvodným je dle názoru soudu též požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který se opírá o ustanovení § 1968 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když toto příslušenství požaduje žalobkyně od 01.01.2020, tedy od prvního následujícího dne po uplynutí dobu pro zaplacení škody uvedené v uznání. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.