38 C 249/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 6. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 891,55 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jako žalovaný vyčerpal prostředky ve výši 114 684 Kč v období do 29. 9. 2020 jako revolvingový úvěr na podúčtu [číslo] Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení úroku ve výši 22,68 % ročně a pojištění ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru odpovídající 5% dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dopisem ze dne 18. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné splátky ve lhůtě 3 ti dnů, žalovaný dluh nezaplatil, proto dopisem ze dne 25. 1. 2021 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností ke dni 28. 2. 2021. Dluh žalovaného činil 47 891,55 Kč a skládá se z jistiny ve výši 46 815,66 Kč, úroku ve výši 926,14 Kč a pojistného ve výši 149,75 Kč. Žalovaný zaplatil 21 000 Kč, tato částka byla použita na zaplacení jistiny. Dluh proto činí 26 891,55 Kč. Předžalobní upomínka byla zaslána dne 1. 6. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení byl pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti. Žalobkyně zastoupená zprostředkovatelem [právnická osoba] [IČO] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které umožnila žalovanému čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 150 000 Kč a žalovaný se zavázal skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejíchž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17.tému dni v měsíci. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68%, RPSN pak 30,28%, poplatek za správu a vedení účtu byl sjednán ve výši 69 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění rizik s úvěrem souvisejících, pojistné bylo sjednáno ve výši 4,99% z měsíční splátky úvěru (viz smlouva o úvěru, formulář pro standardní informace, přihláška k pojištění a VOP). Před podpisem smlouvy žalovaný uvedl informace o svých příjmech a výdajích. Úvěr byl veden na účtu [číslo] žalovaný celkem zaplatil 118 581 Kč, z toho činilo na jistinu úvěru 68 018,09 Kč. Dopisem ze dne 18. 12. 2020 byl žalovaný upozorněn na aktuální dluh ve výši 6 659 Kč a byla mu stanovena lhůta pro zaplacení v trvání 30ti dnů (viz dopis ze dne 18. 12. 2020). Žalovaný dluh nezaplatil, dopisem ze dne 25. 1. 2021 žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k zaplacení celkového dluhu ve výši 47 892 Kč ke dni 28. 2. 2021 (viz dopis ze dne 25. 1. 2021). Z pohybu transakcí (tabulka č. 1-11) za období od 7. 11. 2016 do 19. 1. 2021 plyne, že žalovaný zaplatil 118 581 Kč, z toho 68 018, 09 Kč na jistinu úvěru a k doplacení zbývá 47 891,55 Kč, a to ve výši 46 815,66 Kč na jistinu úvěru, částka 926,14 Kč na úroky a částka 149,75 Kč na pojištění. Z tvrzení žalobkyně plyne, že po odstoupení od smlouvy žalovaný zaplatil dalších 21 000 Kč. Aktuální dluh je tedy vyčíslen na 26 891,55 Kč. Žalovaný byl vyzván žalobkyní dopisem ze dne 1. 6. 2021 k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se dle tohoto zákona rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.</i> 11. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uveden