38 C 274/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 857 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému zaslala na jeho účet částku 15 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání zvoleného hesla a po ověření totožnosti žalovaného mimo jiné též zasláním výpisu z účtu, který je na jméno žalovaného a na něhož je později vyplacen úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách, zaplatit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč a zaplatit úroky společně s 2. - 8. splátkou ve výši 735 Kč. Žalovaný si 2x prodloužil splatnost splátek tzv. korunovým odkladem, kdy k prodloužení splatnosti dostačuje, že žalovaný uhradí alespoň 1 Kč. Za takové prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1485 Kč. Žalovaný prodloužil splatnost platbami z 18. 2. 2020 a 18. 3. 2020 zaplacením 1 Kč, vyjma toho zaplatil v období od 18.11.2019 do 18.8.2020 13 657 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 16. 11. 2020 výzvu před zesplatněním celého úvěru, v níž ho vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění a dne 4. 1. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9998 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 360 Kč za 3 upomínky (dne 16. 11. 2020, 4. 1. 2021 a 4. 1. 2021) a smluvní pokutu ve výši 500 Kč a 999 Kč za prodlení s plněním povinností a zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 4. 6. 2021 do zaplacení, který byl částečně kapitalizován. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 2. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalobce uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www.kamali.cz smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 495 Kč ve 24 splátkách, celkem tedy 20 640 Kč, roční úroková sazba (RPSN) byla uvedena ve smlouvě ve výši 49,10%. V úvěrové smlouvě byla současně uvedena možnost prodloužení doby splatnosti při zaplacení 1 Kč s poplatkem pro tento případ ve výši 1485 Kč, splátky byly sjednány ve výši 625 Kč od 18. 11. 2019 do 18. 10. 2021 a současně bylo sjednáno, že při prodlení s plněním platebních povinností je oprávněna žalobkyně žádat smluvní pokutu ve výši 500 Kč a při zesplatnění pak 10% z nezaplacené jistiny (viz standartní formulář pro spotřebitelský úvěr a úvěrová smlouva č. [anonymizováno] [číslo]). Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaplatila na účet uvedený v úvěrové smlouvě částku ve výši 15 000 Kč (viz. výpis z účtu), kterou žalovaný řádně nesplácel, zaplatil dle tvrzení žalobkyně 13 649 Kč, přičemž dne 18. 2. 2020 a 18. 3. 2020 zaplatil vždy 1 Kč za účelem odkladu plateb (viz též výpis čerpání, splátek a úhrad). Dopisem ze dne 16. 11. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení nedoplatku na splátkách dluhu a dopisem ze dne 4. 1. 2021 pak přistoupila k výzvě k okamžitému zaplacení celého dluhu po ztrátě výhody splátek (viz dopisy a podací archy). Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu ze dne 4. 6. 2021 (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Z výpisu čerpání plyne, že dne 16. 11. 2020 a 4. 1. 2021 byly vynaloženy náklady na upomínku ve výši 360 Kč celkem. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl vrátit ve splátkách po 625 Kč měsíčně do 18. 10. 2021. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, k doplacení úvěru zbývá 9 998 Kč a žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému zesplatnění úvěru a využila ztráty výhody splátek, uložil soud žalovanému tuto povinnost rozsudkem. 9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 12. Mezi ujednání které soud zkoumal náleží jednak ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, ujednání sankční o povinnosti k zaplacení účelně vynaložených nákladů vyplývající z uzavřené smlouvy, tedy uplatněných 360 Kč celkem za tři upomínky a dále pak smluvní pokuta utvrzující plnění povinnosti žalovaného, kterou je oprávněna požadovat žalobkyně pro případ prodlení a zesplatnění úvěru. Tato ustanovení soud neshledal ani co do druhu nároku a ani co do jeho výše za ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z., a proto žalobě vyhověl i co do částky 1499 Kč odpovídající smluvní pokutě a co do částky 360 Kč odpovídající nákladům na upom