38 C 285/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 488 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému zaslala na jeho účet částku 3 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Smlouva o úvěru byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v chráněném internetovém prostředí přístupném po zadání zvoleného hesla a po ověření totožnosti žalovaného mimo jiné též zasláním výpisu z účtu, který je na jméno žalovaného a na něhož je později vyplacen úvěr. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 30 dnů, zaplatit poplatek za jeho poskytnutí ve výši 99 Kč, poplatek ve výši 99 Kč za tzv., bezpečné splácení spojený s tím, že při nečekané životní události bude odložena splatnost úvěru o 30 dní. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 13. 1. 2021 a 9. 4. 2021 dvě výzvy před k úhradě dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3000 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za 2 upomínky, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 99 Kč a smluvní pokutu ve výši 90 Kč odpovídající 3% nezaplacené jistiny úvěru a zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 14. 6. 2021 do zaplacení, který byl částečně kapitalizován. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalobce uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www.kamali.cz smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 99 Kč do 30ti dní od jeho poskytnutí, celkem tedy 3 099 Kč. V úvěrové smlouvě byla současně uvedena možnost prodloužení doby splatnosti o 30 dní, s tímto je spojen poplatek ve výši 99 Kč a současně bylo sjednáno, že při prodlení s plněním platebních povinností je oprávněna žalobkyně žádat smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené částky (viz standartní formulář pro spotřebitelský úvěr a úvěrová smlouva č. ID [číslo]). Žalobkyně žalovanému dne [datum] zaplatila na účet uvedený v úvěrové smlouvě částku č. [bankovní účet] ve výši 3 000 Kč (viz. výpis z účtu), kterou žalovaný řádně nesplácel, nezaplatil dle tvrzení žalobkyně ničeho (viz též výpis čerpání, splátek a úhrad). Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu ze dne 14. 5. 2021 (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Z výpisu čerpání plyne, že dne byly vynaloženy náklady na upomínku ve výši 200 Kč celkem. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl vrátit do 30 ti dnů. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, k doplacení úvěru zbývá 3000 Kč a poplatek spojený s poskytnutím úvěru ve výši 99 Kč a poplatek za prodloužení doby splatnosti úvěru o 30 dnů ve výši 99 Kč, uložil soud žalovanému povinnost k zaplacení částky 3198 Kč. 10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 13. Mezi ujednání, které soud zkoumal, náleží jednak ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za prodloužení doby splatnosti úvěru ve výši 99 Kč, ujednání sankční o povinnosti k zaplacení účelně vynaložených nákladů vyplývající z uzavřené smlouvy, tedy uplatněných 200 Kč celkem za dvě upomínky a dále pak smluvní pokuta utvrzující plnění povinnosti žalovaného, kterou je oprávněna požadovat žalobkyně pro případ prodlení. Tato ustanovení soud neshledal ani co do druhu nároku a ani co do jeho výše za ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z., a proto žalobě vyhověl i co do částky 90 Kč odpovídající smluvní pokutě a co do částky 200 Kč odpovídající nákladům na upomínky. 14. Konečně žalobkyně požaduje oprávněně po žalovaném placení i zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud proto žalobě i v této části vyhověl. Za základ výpočtu žalobkyně označila součet nesplacené jistiny, smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů, první den prodlení je odvozen od předžalobní upomínky, výše kapitalizovaného úroku pak byla upravena na částku 12,61 Kč odpovídající aritmetickému výpočtu. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákl