38 C 296/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 19. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 412 696,14 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizováno] plus“ č. [anonymizováno], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 450 000 Kč žalovaný se zavázal splácet úvěr 60ti měsíčními splátkami ve výši 9 977,86 Kč splatných vždy k 14tému dni v měsíci, byl sjednán úrok z úvěru ve výši 7,90 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil, nezaplatil splátky za listopad a prosinec 2018 a leden 2019. Žalobkyně proto využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 15. 1. 2019, celý dluh se tak stal ke dni 21. 2. 2019 splatným. žalovaný dluží na jistině 412 546,14 Kč, poplatky ve výši 150 Kč, nezaplacený úrok z jednotlivých splátek, který je částečně kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení. Dluh nebyl zaplacen ani přes písemnou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. [název soudu] vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 24. 9. 2020 zrušen. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum] vyslovil [název soudu] svoji místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu, který spis převzal dne 19. 10. 2021. 4. V daném případě zdejší soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav, který odpovídá tvrzením v žalobě. Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] (viz smlouva v EPR spisu), na základě které žalovanému poskytla téhož dne částku ve výši 450 000 Kč, a to na jeho účet vedený u stejné banky č. [bankovní účet] (viz smlouva, výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu). Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 7,90% ročně, RPSN činila 13,7 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 9977,86 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem vždy k 14.tému dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti neplnil (viz výpisy z účtu a úvěrového účtu v EPR spisu), dopisem ze dne 15. 1. 2019 žalobkyně využila svého práva a od smlouvy odstoupila s upozorněním, že dnem následujícím po marném uplynutí 7dmi denní lhůty k zaplacení dluhu dojde k zániku smlouvy, zásilka se žalobkyni vrátila zpět dne 18. 1. 2019 (viz citovaný dopis v EPR spisu). Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval ničeho nezaplatil. Žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2020 žalovanému předžalobní upomínku. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 412 546,14 Kč na jistině, poplatek za zaslanou upomínku 150 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně a úrok z prodlení (viz výpis z úvěrového účtu a běžného účtu EPR spis). Do prodlení s placením celého dluhu se s ohledem na odstoupení žalobkyně od smlouvy dle jejích tvrzení dostal žalovaný dne 21. 2. 2019 s ohledem na marné uplynutí předchozí výzvou poskytnuté lhůty. Žalobkyně odkazovala na VOP, které však jako listina nebyly předloženy. Soud si je však zajistil z webového portálu žalobkyně sám. 6. S ohledem na mezinárodní prvek spočívající v tom, že žalobkyně je společností založenou dle [anonymizováno] práva a žalovaný pak je původem z [země] a v dob podání žalob i rozhodnutí má trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného], [část obce], se soud nejdříve zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, podle jakého procesního předpisu a podle jakého hmotného práva má vztah mezi účastníky posuzovat. 7. Dle čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel Ia) je možné osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na jejich státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Jak již bylo uvedeno, žalovaný má evidován trvalý pobyt v obvodu zdejšího soudu, který je tak podle českých procesních předpisů (§ 85 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, dále jen o.s.ř.) místně příslušným k rozhodování ve věci. I podle § 6 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. je tak dána pravomoc českých soudů o věci rozhodovat, a to dle § 8 stejného předpisu dle českých procesních předpisů. 8. Pokud se týká rozhodného hmotného práva, ani smlouva uzavřená mezi účastníky a ani Všeobecné obchodní podmínky volbu hmotného práva neřeší. Soud tedy postupoval podle § 87 odstavec 1 zákona č. 91/2012 Sb. a dále dle ustanovení čl. 4 odstavec 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a zabýval se tím, s jakým státem smluvní vztah mezi účastníky nejúžeji souvisí. Žalovaný v době uzavření smlouvy i nyní má faktický (obvyklý) pobyt v [obec], tedy na území České republiky. V [obec] byla též podepsána v [anonymizováno] [rok] smlouva o úvěru. Ve smlouvě je odkaz na Českou národní banku jako na orgán bankovního dohledu a orgán vykonávající dohled nad spotřebitelskými úvěry a dále odkaz na Finančního arbitra ČR. V textu smlouvy jsou odkazy na české právní normy, a to zákon o bankách č. 21/1991 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. Smlouva je uzavřena v českém jazyce a doručovací adresa žalobkyně je uvedena v [obec]. Z těchto skutečností soud dovodil, že nejužší vztah má závazkový vztah vzniklý dle uzavřené smlouvy mezi účastníky k České republice. Proto soud aplikoval české hmotné právo, zejména pak § 2395 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění. 9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr ve výši 450 000 Kč a ten se jej zavázal společně s úroky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto své povinnosti porušil a žalobkyně využila svého práva od smlouvy odstoupit při prodlení se splácením úvěru žalovaným (viz č.l. 6, 6.1.3 písmeno b) VOP) dle § 2001 a 2002 občanského zákoníku od smlouvy odstoupit při naplnění ujednaných podmínek, v daném případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Ustanovení čl. 7 .1.2 VOP pak upravuje následky takového jednání, a to povinnost k vrácení vyčerpané a nesplacené jistiny a zaplacení úroků, na které by žalobkyni při řádném splácení vznikl nárok, a to až do zaplacení jistiny. Žalovanému tedy vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 412 546,14 Kč, paušalizované náklady ve výši 150 Kč za odeslané odstoupení, celkem tedy 412 696,14 Kč. Tato částka představuje jistinu uvedenou ve výroku rozsudku. Vedle jistiny pak vznikl nárok na zaplacení úroku z úvěru (jistiny úvěru) ve výši 7,9% (viz č.l. 7 .1.2 VOP), který byl za období do 21. 2. 2019, resp. 4. 2. 2020 kapitalizován. Základem tohoto úroku však nemůže být částka 412 696,14 Kč, ale jen 412 546,14 Kč (nedoplatek na jistině úvěru). Proto soud nárok na zaplacení úroku z částky 150 Kč za období od 5. 2. 2020 do zaplacení výrokem II. zamítl. V ostatním pak žalobě vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny v celkové výši 412 696,14 Kč (prodlení nastalo nejen ve vztahu k jistině úvěru, ale též zaplacení poplatku za odeslanou upomínku) též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením jistiny nastal 5. 2. 2020 s ohledem na odstoupení od smlouvy a v ní stanovenou lhůtu pro zaplacení. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř. 11. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že smlouvu o úvěru shledal jako platnou a v souladu s judikaturou vyšších soudů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat ohledně výše úrokové sazby úvěru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v n