38 C 297/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 06. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 611,45 Kč s příslušenstvím z titulu ceny za svoz komunálního odpadu za 5 měsíců roku 2020 (ve výši 2286,90 Kč včetně DPH za 5 měsíců v intervalu 1krát týdně, ve výši 1034,55 Kč včetně DPH za svoz plastů a nápojových kartonů za 5 měsíců v intervalu 1krát za 14 dní a ve výši 1210 Kč s DPH za svoz BIO odpadu za 5 měsíců v intervalu 1krát za 14 dní). 2 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena dne 8. 1. 2020 (viz doručenka připojená k č.l. 23 rubová strana spisu), nevyjádřil. 3. Přípisem ze dne 28. 5. 2020 soud vyzval účastníky, aby mu do dvou dnů od doručení přípisu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; zároveň podle § 101 odst. 4 o.s.ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Zástupce žalobkyně podáním ze dne 29. 5. 2020 sdělil, že s tím souhlasí. Žalovaný se k výzvě, jež mu byla doručena spolu se žalobou dne 28. 5. 2020 (viz výše), nevyjádřil a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí. Proto soud podle § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl bez jednání. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobce projevil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (viz č.l. 29 spisu), pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 6. Z předložených listin učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci jako podnikatelé dne [datum rozhodnutí] uzavřeli smlouvu č. [spisová značka] o odvozu a odstranění komunálního odpadu a odpadu podobného komunálnímu odpadu, v níž se žalobkyně zavázala od podpisu smlouvy odpad specifikovaný v příloze smlouvy, tedy odpad definovaný jako [anonymizováno] 1krát týdně a odpad - plast a bio odpad 1krát za 14 dní přebírat od žalovaného v jeho provozovně na adrese [adresa žalovaného], 171 Kč za svoz plastu a 200 Kč za svoz bio odpadu. Na základě této smlouvy žalobkyně prováděla svozy odpadu od žalovaného. Za tyto svozy provedené od ledna do května 2020, tedy za 5 měsíců vyúčtovala žalovanému fakturou ze dne 1. 6. 2020, [číslo] splatnou dne 15. 6. 2020, částku ve výši 4 531,45 Kč, žalovaný jí však tuto částku dosud ani zčásti nezaplatil, byť byl upomínkou ze dne 23.7.2020 k tomuto zaplacení před podáním žaloby vyzván. 7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 18. 9. 2016 (dále jen„ zákon č. 185/2001 Sb.“), původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na základě smlouvy s obcí využít systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu. 9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. V souzené věci účastníci uzavřeli mezi sebou dne 4. 9. 2019 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala přebírat od žalovaného ve smlouvě blíže specifikovaný komunální odpad, přijmout jej do svého vlastnictví a naložit s ním podle zákona o odpadech a žalovaný se zavázal platit jí za to cenu. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o využití systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle § 17 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb. Z této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost k výše uvedeným činnostem a žalovanému vznikla povinnost platit jí za to cenu. 11. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 pro žalovaného výše uvedené nakládání s odpadem skutečně provedla a vzniklo jí tak právo na cenu ve výši 5 x 378 Kč, t.j. 1890 Kč bez DPH, 5krát 171 Kč, t.j. 855Kč bez DPH a 5krát 200 Kč, t.j. 1000 Kč bez DPH, tedy 3745 Kč bez DPH a 4 531,45 Kč včetně 21% DPH. Požadavek žalobkyně je tedy po právu; jelikož žalovaný jí tuto již splatnou částku dosud nezaplatil, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 12. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. O doručení výše uvedených faktur žalovanému soud nemá důvod pochybovat i proto, že žalobce předložil doklad o odeslání upomínky ze dne 23.7.2020, a proto žalobkyni přiznal i 10 % roční úroky z prodlení z jednotlivých účtovaných částek od data následující po splatnosti faktury, tedy od 16.6.2020) do zaplacení. Právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč se opírá o ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 13. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši 1 000 Kč, a v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 200 Kč, t.j. 400 Kč, v odměně advokáta za zastoupení při jednom půlúkonu právní služby (sepis souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání) podle § 7 bodu 3 a § 11 odst. 2 písm. d) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 0,5 x 1 000 Kč t.j. 500 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 100 Kč + 300 Kč t.j. 500 Kč a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty (dále jen„ daň“), již je [právnická osoba], jejímž je advokát společníkem, povinna z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. b) o.s.ř.), ve výši 378 Kč Náklady žalobkyně celkem činí 3178 Kč a je třeba je zaplatit k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 14. Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.