38 C 37/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 22. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu [číslo], kterou se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala takto poskytnutý a vyčerpaný úvěr splatit s úrokem ve výši 21,9 % p.a. a poplatky dle Ceníku. Vzhledem k tomu, že své povinnosti žalovaný neplnila a dostala se se splácením do prodlení, předchůdce žalobkyně přistoupila dne 21. 6. 2019 k zesplatnění celého dluhu v souladu s Obchodními podmínkami a smlouvou. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit na jistině nesplaceného úvěru 15 000 Kč a úrok, který byl částečně kapitalizován a úrok z prodlení. Pohledávka byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Následně mu byla zaslána též předžalobní upomínka. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne [datum] reg. [číslo] uzavřené prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků v souladu s ujednáními účastníků ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se zavázala umožnit žalovanému čerpání tzv. kontokorentního úvěru na běžném účtu č. [bankovní účet] až do celkové výše 15 000 Kč s úrokem ve výši 21,9 % p.a. (viz smlouva a žádost o nastavení [anonymizováno] banking). Žalovaný tuto službu využíval a ke dni [datum] byl evidován nesplacení kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč (viz výpis z osobního účtu a nesplaceného debetu). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena nejdříve na [právnická osoba] a.s. rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz obě smlouvy o postoupení pohledávky). Následně odeslala předchůdkyně žalobkyně dne 19. 8. 2020 oznámení o postoupení pohledávky žalovanému na žalobkyni (viz citovaný dopis). Jistina dluhu je žalobkyní vyčíslena na 15 000 Kč, úrok ve výši 21,90% ročně plyne ze smlouvy. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k doplacení dluhu dopisem ze dne 21. 8. 2020 (viz dopis a podací arch). <i>5. Podle ustanovení § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o vedení účtu a následně smlouva o tzv. kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 a § 2665 občanského zákoníku, sjednaný úrok ve výši 21,90% p.a. odpovídá zákonným podmínkám. Na základě této smlouvy vyčerpal žalovaný úvěr ve výši 15 000 Kč a nesplnil svoji povinnost vyčerpanou částku vrátit a dostal se tak do prodlení s plněním svých povinností. Pohledávka byla následně postoupena na [právnická osoba] a.s. a žalobkyni, žalobkyně je tedy aktivně legitimována k podání žaloby, a nárok žalobkyně je tak oprávněný. Žalovaný je tedy povinen zaplatit jednak jistinu úvěru ve výši 15 0000 Kč a dále úrok ve výši 21,9% ročně, který byl částečně kapitalizován za období do 14. 4. 2020 z jistiny úvěru a jednak zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení jen za dobu od 15. 4. 2020, ačkoliv prodlením nastalo dříve, soud proto vyhověl žalobě i v této části uplatněného nároku. Pariční lhůta byla stanovena dle § 160 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.